Žítkovské bohyně

Jako laická čtenářka jsem někdy cítila, že bych chtěla víc vysvětlení, protože některé pasáže mě nechaly s otázkomi typu A CO DÁL? Ale zároveň a možná to je právě dobře, že ne všechno je vysvětlené na rovinu. Zůstane prostor pro vás, abyste si některé části doložili sami. Celkově bych knihu doporučila každému, kdo má rád příběhy s duší, které vás donutí na chvíli zastavit, nadechnout se a říct si, že tohle jsem přeskočila a chci vědět víc. Pro mě byla kniha čtením, které mi zůstalo v mysli i po zavření poslední stránky.

Tento román mě opravdu hodně zaujal, jelikož téma "bohyně, bohování, čarodějnictví, magie, hledání pravdy v historii" se mi moc líbí a ještě když je vše navíc i spojeno s naší zemí. Jedná se tedy o román, ale mi to připomínalo hlavně detektivku, což bylo parádní. Neustále jdete po stopách celého příběhu, hezky od začátku, nacházíte nová a nová fakta, pak se vracíte, uvažujete, nesedí vám seznam "podezřelých" osob a tudíž musíte hledat dál a víc a nakonec se všechno spojí v úžasný příběh. Líbilo se mi, jak je kniha prokládána úředními dopisy, výpisy z jednotlivých archívů či z psychiatrické léčebny - všechno to dodávalo příběhu ten správný šmrnc! Taky se zde člověk měl možnost podívat na různou mluvu - jak se vlastně mluvilo v kopcích Bílých Karpat, o kterých to všechno je a nebo taky jak se psalo v roce 1667, což byla sranda přečíst a vnímat správně text a nebo i dost německého textu zde najdeme. V knize je docela hodně postav a je dobré si je zapamatovat, protože se k nim budete neustále vracet a s dalším a dalším pátráním časem osoby přibývají. Někdy mě ty skoky k jednotlivých postavám vytrhly z děje, ale nebylo to nic hrozného. Člověk se holt musel dozvědět více, aby mu všechno dávalo smysl. Nechci nic moc o obsahu knihy či přímo ději prozrazovat, už tak je recenzí všude dost, ale můžu za sebe říct, že kniha byla skvělá, perfektně se mi četla (něco bylo i náročnější na čtení, hlavně večer, jak člověku padají už oči) a líbila se mi od začátku až do konce. Knihou vás provází láska i smrt, uzdravení i nemoci, bohování v dobrém i ve zlém, budoucnost i minulost, krásná a magická příroda versus odporná doba. "Že je někdo doktor neznamená, že ví všechno! Jak já znám doktory, tak ani ten lepší, ani ten horší nevědí ani to nejzákladnější - že totiž nemoc těla je i nemoc duše."

Hlavní hrdinkou je Dora Idesová, která patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění (léčit, pomáhat s trápením, vidět do budoucnosti) se bohužel nenaučila. Ráda by však napsala rozsáhlou vědeckou studii o bohyních z Bílých Karpat. Tato kniha byla napsána na základě skutečných osudu žítkovských žen. Takovéto příběhy mám moc ráda. V tomto hlavní hrdinka Dora odhaluje svůj nelehký život a přitom popisuje bohyně ze svého pohledu i z pohledu ostatních. Příběh je proložen zprávami z archivu, ať už ze záznamů STB nebo zpráv z výzkumu z období druhé světové války. Je to velice nevšední, ale zajímavý příběh. S tímto tématem jsem se ještě nesetkala, ale moc ráda jsem se o něm více dozvěděla. Nečekejte úplně oddychové čtení. Je zde uvedeno relativně dost jmen, které musíte umět zařadit a zprávy z archivu pro mě byly také náročnější čtení. Právě proto nedávám 5 hvězdiček, i když se mi kniha moc líbila. Zprávy z archivu (hlavně z části německého výzkumu) mě nebavily a přistihla jsem se, že je moc nevnímám. Ale i tak je to úžasná knížka, kterou doporučuji k přečtení.