Karel Čapek (9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích - 25. 12. 1938 v Praze) byl jednou z velkých osobností české literatury dvacátého století. Psal prózy a divadelní hry, byl novinářem a divadelním dramaturgem, básníkem a překladatelem. Dovedl také výborně kreslit a hlavně měl neocenitelný dar: uměl pozorovat, jakoby pod drobnohledem vidět svět kolem sebe. Měl rád lidi a neméně miloval zvířata i rostliny. Za svůj nepříliš dlouhý život napsal romány a povídky, které jsou dodnes aktuální a stále nacházejí své čtenáře (Továrna na Absolutno, Krakatit, Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Povídky z jedné a z druhé kapsy a další). Stále nám také mají co říci jeho dramata, k nimž se divadla znovu vracejí (Ze života hmyzu - napsané s bratrem Josefem, Bílá nemoc, Matka...). S bratrem Josefem, napsal ještě řadu povídek a divadelní hry, Josef jeho knížky ilustroval nebo jim dal grafickou podobu. Své umění dívat se uplatnil Karel Čapek jako novinář, napsal nespočet fejetonů, sloupků a črt. Tak vznikla také vyprávění o psech a kočičkách, kteří se stali nedílnou součástí jeho domova. Měl je moc rád a dovedl o nich zajímavě a s humorem psát. Své první postřehy o kočičí povaze, zařazené do této knížky, otiskl už v roce 1919, tedy před osmdesáti lety, ale dá se říci, že čas jim téměř neubral. I když se od té doby mnohé změnilo, základní hodnoty zůstávají: vtip a dokonalá znalost a porozumění zvířatům i lidem - a jistě potěší jak děti, tak i dospělé.
