Rány

Po prvním dílu "Vrány" přichází autorka s pokračováním. Po tragédii, která rodinu poznamená, by se čekalo, že bude matka s otcem zpytovat svědomí a pro svou druhou dceru budou chtít vytvořit podpůrné prostředí, ve kterém se bude cítit chtěná, pochopená a v bezpečí. Opak je pravdou. Z jednání matky se mi zvedal žaludek. Problematika psychicky a fyzicky týraných dětí se autorce podařilo vyšperkovat. Nedoporučuji číst citlivým duším, protože se jedná o opravdu silně depresivní čtení, avšak vymezuje téma, o němž je potřeba ve společnosti hovořit.

Po tom, co zmizela z rodiny „problémová“ Bára, zůstala Katka sama. Ta hodná, ta vzorná, ta milovaná. Ale jak ustojí svou pozici, když se ocitá s rodiči sama? Pomalu se začíná rozpadat její svět, takový, jaký znala. Hledá pomoc ze začarovaného kruhu trápení. Ale může ji opravdu někdo zachránit? Když jsem dočetla knihu Vrány, jen jsem seděla, zírala na knížku, nevěřila svým očím a bylo mi neskutečně smutno a úzko. Dala jsem si jejich re-reading a mé pocity se nezměnily. Tentokrát jsem se hned po dočtením pustila do knihy Rány a mé bolavé trápení pokračovalo. Rány nás zavedou zpět do nefunkční rodiny, do míst, kde se zlo skrývá za dveřmi zdánlivě bezpečných domovů. Je nepředstavitelné, čím si někdo musí procházet, a i když je toto „jen“ kniha, tak nejhorší je si uvědomit, že se tohle skutečně děje. Jen to nevidíme. Autorka na nás naloží neskutečnou nálož bolavých emocí, kdy při čtení budete chtít pomoci, nějakým způsobem zasáhnout a ukončit trápení. Já osobně moc nemusím pokračování knih. I tady se ukázalo, že mi v pokračování chybí takový ten wau efekt. Už vím, do čeho jdu a ten prvotní a neskutečný pocit z Vrán se tu nedostavil. I tak je to výborná kniha. Rozhodně doporučuji číst oba díly postupně.