Eli

Nathaniel přišel o mámu, otčím ho vyhodil z domu a vlastní táta ho už dávno opustil. Životem se tak protlouká s pomocí drog a lidí, kteří ho rozhodně nevedou správným směrem. Eli si zase nese obrovské trauma, se kterým se snaží vyrovnat. Když se po letech znovu setkají a mají spolu tvořit rodinu, začne se mezi nimi odehrávat něco mnohem víc. Příběh obou kluků mě neskutečně vtáhl. Nečekejte akční knihu plnou zvratů, ale především silný psychologický příběh o emocích, traumatech, vzpomínkách a dvou mladých lidech, kteří se s minulostí vypořádávají každý úplně jinak. Přestože má kniha téměř 590 stran, na konci jsem litovala, že už je konec. Nat i Eli jsou skvěle vypracovaní. Nat je rebel, který dělá chyby, ale postupně chápete, odkud jeho chování pramení. Eli je citlivější a rozumnější, ale i on v sobě nosí hluboké rány. Autorky dokážou jejich emoce popsat tak, že je prožíváte společně s nimi a oba vám postupně přirostou k srdci. Styl holek Pospíšilových mě opět dostal. Stejně jako u Klukoviny skvěle pracují s psychologií postav a dokážou ve mně vyvolat neuvěřitelný koktejl emocí. Smála jsem se, byla naštvaná, smutná, dojatá a hlavně jsem oběma klukům celou dobu držela palce. Pokud máte rádi romantiku, LGBTQ+ literaturu a psychologické příběhy, Eli rozhodně doporučuji. Já tuhle knihu jen tak z hlavy nedostanu a pořád doufám, že se jednou dozvím, jak to s klukama bylo dál. ❤️

Nathaniel – matka mu zemřela, otec ho opustil a on se dostal do míst, odkud se dá jen těžko vrátit. Elkan – přežívá u PlayStationu a nespí, protože se spánkem přicházejí noční můry. Když se spolu potkají, může to být osud. Dokáží si pomoci nebo se společně stáhnou dolů, na úplné dno? Tuhle knihu mi-lu-ju! Chtěla bych vykřičet do celého světa, co všechno se mi na ní líbilo, ale slova mi nebudou stačit. Eva s Klárou píšou tak nádherně, že prožívám každičkou větu, každé písmenko. Všechny emoce se na mě přenesou. Ještě teď, pár dní po dočtení, jsem jich plná a kdykoliv si na knihu i v budoucnu vzpomenu, všechno se mi to znovu vybaví. To, jak je to napsané je prostě dechberoucí. Tolik nádherných vět, tolik citu, tolik skutečného života. Nejednou jsem u knížky brečela, a to až tak, že jsem přes slzy neviděla na písmenka. V příběhu postupně odhalujeme minulost obou kluků a musím říct, že je vše skvěle promyšlené a načasované. Občas jsem si říkala, jak zrovna tohle spolu může souviset a za pár stránek jen nevěřícně zírám a myslím si, jak geniálně je to propojené. Je to kniha o lásce a přátelství, o rodině a ztrátě. Je o zlomených duší a o životních situacích, které vás budou pronásledovat dnem i nocí. Řeší se tu opravdu vážná témata, ale i přesto mi bylo v knížce dobře, chtěla jsem se k ní vracet a v myšlenkách jsem s ní byla, i když jsem ji zrovna nečetla. Jsou tu nádherné, jen takové drobné ilustrace, které vám postupně dají smysl. Úplně mě dojaly. Třešničkou na dortu je, že tu mají důležitou roli knihy, a to já v příbězích vážně můžu. Pokud milujete emoce v knihách a chcete vážně dobře napsanou knihu, tak je vlastně úplně jedno o čem Eli je, prostě si ho přečtěte. Eli je listopadový střelec a miluje bylinky. Stejně jako já. A já miluji Eliho. 😊

Je to moje druhá kniha od autorek a stejně jako před tím, mě kniha absolutně pohltila. Vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Určitě budu kupovat i další.