Dekonstrukce lásky

Tereza je spisovatelka a ač to byl její velký sen, napsat knihu, stále není spokojená. Se sebou, se životem. Snaží se najít vlastní hlas, a to někdy až zvláštním způsobem. Co na této knize oceňuji, je hra se slovy. S jejich významem a jejich vnímáním. Mnohdy nutí čtenáře zamyslet se, jak to má právě on, co je mu bližší. Je tu také spousta zmínek a odkazů na další knihy, hlavně na klasiku. Je to vlastně úplně obyčejný příběh, avšak až filozoficky pojatý. Jsou tu pasáže, které se mi moc líbily, avšak asi pro mě převažovalo to, že mě kniha moc nebavila. Často jsme se tu točili v kruhu jedné myšlenky, a to mě prostě nudilo. Takové určité „potvrzení“ toho, že si mě kniha nezískala je, že na ni po pár dnech zapomenu, a to přesně byl tento případ. Za mě tedy rozpačité a zvláštní.