Porozumět svědkům (eseje)

Čtyři eseje zkoumají, jak se literární dílo proměňuje v estetický objekt v rukou interpreta, jenž osciluje mezi rolí literárního historika a pozorného čtenáře. Kniha vychází z přesvědčení, že pouhé poukazování na kreativní recepci literatury nestačí - klíčová je kvalitní práce s textem zakořeněná v živé kultuře.
Úvodní esej Točité schody mapuje podmínky rozvoje bohemistiky a polonistiky po roce 2000 na univerzitních pracovištích v Praze, Hradci Králové a Pardubicích a klade důraz na odpovědnost oboru vůči kulturní praxi. Skrytá stezka se vymezuje proti mechanickému spoléhání na žánrové konvence a aktualizační výklady a vybízí ke zkusmým způsobům četby, které otevírají mnohovrstevnatost literárních významů. Esej Smyčky dějin se zaměřuje na specifika fiktivního času v české a polské literatuře 20. a 21. století a ukazuje, jak hra s kulturní pamětí umožňuje překračovat zažité myšlenkové rámce. Závěrečné Rozsypané stránky zdůrazňují potřebu generační sebekritiky založené jak na racionální argumentaci, tak na empatii vůči druhému.
Teprve souběh těchto čtyř hledisek - živé kultury, osobní četby, kulturní paměti a generační sebereflexe - umožňuje porozumět literárnímu svědectví napříč obdobími i zkušenostmi jednotlivce a moderní společnosti.