Ona

Jana a Stela. Matka a dcera. Jedna neměla lehké dětství, druhá prožila obrovské trauma. Obě se snaží žít dál, ale minulost se znovu a znovu vrací. Tohle je moje čtvrtá kniha od Zuzany Holčíkové a zároveň ta, která se mi líbila nejvíc. Bavilo mě střídání pohledu matky a dcery i nenásilné prolínání minulosti se současností. Autorka postupně odhaluje tajemství, skládá jednotlivé střípky příběhu a přidává i několik nečekaných zvratů. Obě hlavní hrdinky jsou skvěle napsané a jejich psychika působí velmi uvěřitelně. Právě sledování toho, jak se každá po svém vyrovnává s minulostí, mě na knize bavilo nejvíc. Autorka opět píše krásnou češtinou, dialogy jsou přirozené a příběh má silnou atmosféru i spád. Za mě je to její nejlepší kniha a pomyslná třešnička na dortu.