Soběstačný

Kniha mi typově připomínala knihy od Petry Soukupové. To ovšem neubírá nic na její jedinečnosti. Ještě pár měsíců po dočtení si vybavují pocity, které ve mně zanechala. Hlavní postavy žijou zdánlivě obyčejné životy, ale ta hloubka s jakou jsou vykreslené, je dělá neobyčejnými. S postavami čtenář prožívá každou situaci jejich života, jako by se v ní sám ocitl.

Soběstačný patří k tomu nejlepšímu, co jsem v posledních letech četla. Dostálová dostala do textu tolik emocí, že jimi kniha překypuje. Ačkoli se román týká vážného tématu, zbylo tam místo i pro vtipné situace. A naopak ty smutné zapůsobí i na toho největšího tvrďáka. Velmi povedené a s citem napsané dílo.

Příběh jedenáctiletého Štěpána, jehož svět závisí na dospělých. Jenže jeho táta se odstěhoval a změnil se. Jeho máma je smutná, nemá peníze a nevypadá zdravě. Román o dospívání a dospělosti převážně pohledem Štěpána v průběhu několika let. Tak tohle byla emoční nálož. Přijde mi fajn, že anotace není moc obsáhlá, protože co všechno si pro nás autorka připravila je opravdu silné a věřím, že to nenechá nikoho chladným. Já už na straně 20 byla úplně citově vyždímaná a to jsem ještě netušila, co mě čeká dál. Kniha je opravdu ze života, objevují se v ní běžné situace, které každý známe, o to víc jsou pro nás některé bolestivější. Najde se však i pár takových, u kterých se upřímně pousmějete. A jak už je o mně známo, plačka největší, často jsem si u knihy i pobrečela. Komu se líbila kniha Vrány od Petry Dvořákové, tak věřím, že se mu bude líbit i Soběstačný. Silné, emoční, ze života, někdy i plné naděje, jindy smutku. Kniha se velmi dobře četla a jak jsem začala, tak už jsem jí nemohla odložit a přečetla jsem ji v podstatě na jeden zátah. Všem doporučuji.