Foukneš do pěny

Tahle kniha je podobná svému názvu. Při čtení jsem měla pocit jakoby před vydáním knihy stránky rozfouknul vítr, a jak byly sesbírány,tak byly vydány. Absolutní zmatek v čase. Ztrácela jsem. Možná to byl autorky záměr, ale tato kniha mně neoslovila. Tudíž nemám ani potřebu ji znovu otevřít. Ztráta času.

Měla jsem velký problém knihu vůbec dočíst. Patří k nejhorším od Radky Třeštíkové. Příběh neustále skáče z přítomnosti do minulosti a člověk se v tom guláši jednodušše ztrácí. Znovu už bych ji neotevřela. Alespoň konec příběhu mě mile překvapil, když se Vladěna jakžtakž smíří se svým životem a problémy.

Knihu jsem dostala jako dárek, pokud bych ji koupila, považovala bych to za vyhození peněz z okna. Bylo to utrpení, musela jsem ji dočíst - dárce se mě ptal jaká je, jak to dopadlo. Jinak bych přestala číst po prvních stránkách. Hlavní hrdinka je mimo, její chování je tak nelogické a hloupé, že se tomu ani nedá věřit. Neustále se přeskakuje z minulosti do budoucnosti a ke konci knihy mi připadalo, že většina hrdinů by měla být pacienty psychiatrické léčebny. Knihu jsem dala do knihobudky.