Lada u ledu

Příběh Lady, mladé dívky, která trpí poruchou příjmu potravy. Kniha nám ukazuje, jak s ní dokáže bojovat jak Lada, tak i její rodina, a to vše koncem sedmdesátých let v Československu. Ze slečny se stane ženou a my sledujeme, zda se dokáže poprat se životem. Od autorky jsem četla její prvotinu Tapetář, která se mi moc líbila. Tato knížka si mě však nezískala. Kniha je psána „du formou“, která mi až tak úplně nesedí, ale to je můj osobní problém. Jinak jazyk, slovní zásoba, slovní obraty a krásné věty se mi v knize moc líbí. Co mě také bavilo, tak zmínky o spoustě knížek, které hlavní hrdinka čte, cituje z nich a podobně. Děj je zasazen do oblasti odkud pocházím, tak mi to bylo bližší. Bohužel mi však vadilo spoustu nepřesností, co se týče doby, ve které se příběh odehrává. Něco bylo opravdu hodně zásadní, že mě to rušilo od čtení. Pokud se již použije konkrétní místo a doba, tak by se autorka měla držet toho, jak to tenkrát skutečně bylo. Při čtení jsem měla celou dobu pocit, že se příběh spíš odehrává v současnosti. Téma anorexie mě v knize vcelku bavilo, pohled do duše dívky, která bojuje sama se sebou. Avšak když kniha přešla do druhé poloviny, začala jsem se ztrácet, někdy jsem asi úplně nepobrala, co tím chtěla autorka říci a čtení mě nebavilo. Celkově za mě tedy průměrná kniha, ale pokud autorka bude psát dál, i tak si její další knihy ráda přečtu.

Ema Labudová dokáže perfektně popsat, co se odehrává v nitru jejích hrdinů. Téma anorexie, kterému se ve své novince věnuje, je uchopené citlivě a věrohodně. Líbilo se mi taky zasazení do sedmdesátých let, kdy ještě poruchy příjmu potravy nebyly tak provařené a přistupovalo se k nim jinak, tu náladu doby podle mě Ema skvěle zachytila. Pokud se vám líbil Tapetář, po Ladě u ledu určitě sáhněte!