Milující sestra

S dílem českého autora Petra Eisnera (*1976) se zatím mohli čtenáři setkat jednak v básnické sbírce „Jogging a Skleróza“ (Klub rodáků a přátel Kutné Hory, 2001), ale především ve dvou románech „Rychlé lodě do pekel“ a „Obranný reflex“ - oba JOTA, 2008, které sklidily značný čtenářský úspěch, což se určitě stalo jednou z motivací autora k další tvorbě. A tím dalším dílem je román „Milující sestra“, příběh založený na autorově stejnojmenné divadelní hře z roku 2002. „Rychlé lodě do pekel“ byl krvavě laděný dobrodružný příběh ze současné Brazílie, „Obranný reflex“ byl něco jako ekohoror z blízké budoucnosti a románem „Milující sestra“ nás autor zavede do minulosti, i když ne příliš vzdálené. Děj se odehrává ve zlatých dobách jazzu, ve 20. letech minulého století, a je situovaný do města St. Louis s jeho zábavnými podniky i černošskými ghetty na březích řeky Mississippi. Hrdinkami románu jsou sestry Helen a Carrie, které vyrůstají jako siroty v domě staré a panovačné tety Banksové. Jejich soužití je více než komplikované. Nejen díky očividnému generačnímu konfliktu, ale především společenskému postavení, protože sestry pocházejí z velmi chudinských poměrů, a snad ani nemají stejné otce, zatímco teta Banksová je typickou představitelkou dámy ze světa jižanské aristokracie, vdovy s přísnými společenskými pravidly, které značně tvrdě uplatňuje a vnucuje u Helen i Carrie. Starší Helen, která v sobě objevila talent ke zpěvu, se snaží převzít roli „matky-ochranitelky“ nad malou Carrie, které je stejně jako ona tvrdohlavá a neústupná, ale Carrie má v sobě ještě něco temnějšího, bezohlednějšího, co později začíná lidi z okolí až děsit. S postupem času se Helen začíná měnit v krásnou slečnu, kolem které se začínají rojit kluci jako trubci, zatímco z malé Carrie vyrůstá nevýrazná dívka, jejíž postavení je vlastně dáno jako pouhá mladší sestra krásné Helen. Jazzová hudba začíná být nejen černošskou hudbou, ale proniká i do nóbl podniků a kabaretů, které si tento druh muziky žádají. Tehdy přichází na scénu talent Helen, která se postupně stane více než skvělou zpěvačkou z baru Hot Heaven, ale celebritou celého St. Louis. A k tomu patří neodmyslitelně i láska, láska šarmantního a krásného Alana, člena bigbandu, kde Helen hraje. Životní osudy sester se tím začínají rozcházet, což ale Carrie nese více než nelibě. A je schopna všeho, jen aby s Helen zůstaly navěky spolu. Už při prvním nahlédnutí do knihy si každý čtenář určitě všimne nezvyklého stylu, který autor zvolil. Příběh je psaný v několika časových rovinách (které se v knize rozlišují fontem písma), i z pohledů různých aktérů příběhu. Není to tedy souvislý text, jak si běžně u románů představujeme, ale vícevrstvá kompozice. Osobně nejsem přívržencem těchto stylistických experimentů, ale Eisner prokázal své spisovatelské mistrovství, a naopak možnostmi různých pohledů na situaci děj knihy ještě více zatraktivnil. Ale co je podle mého názoru to nejvýraznější v jeho tvorbě, je jeho jedinečné umění navodit neuvěřitelně realistickou atmosféru. Stejně jako to byla dokonale navozená hrůza a beznaděj v dusnu Amazonie v „Rychlých lodích do pekla“, i v „Milující sestře“ čtenář dokonale vycítí všechno to napětí mezi hrdinkami, ale i celkový svět mississippské aglomerace, s jeho rasismem, kterému se autor vůbec nevyhýbá, ale i neskutečně hlubokými rozpory mezi jednotlivými společenskými vrstvami. A obdobně jako u jeho předešlých románů, i zde čtenář nebude „překvapen“ happyendem. Eisnerovy představy konců se velmi přibližují např. představám Stephena Kinga. Román „Milující sestra“, ve svém nepřehlédnutelném červeném obalu s úžasnou grafikou, byl jedním z nejlepších knižních titulů, které se mi poštěstilo dostat do rukou v roce 2009.