Božena Němcová (* 4. února 1820, Vídeň - † 21. ledna 1862, Praha) byla česká spisovatelka převážně knih pro děti, a zakladatelka novodobé české prózy, rodným jménem Panklová. Autorka se narodila ve Vídni jako jedna z dvanácti dětí panského kočího a služky. Ze sourozenců se pouze šest dožilo dospělosti. Největší část svého dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kde její otec pracoval na tamním zámku u kněžny Zaháňské. Boženu Němcovou v dětství nejvíce ovlivnila babička Magdalena Novotná, která v rodině několik let pobývala. Později Němcová napsala známou knihu Babička, pro kterou byla inspirací právě její babička. Autorka neměla snadný život. Již v sedmnácti letech byla provdána za Josefa Němce, který byl o patnáct starší než ona. Josef Němec měl výbušnou povahu, a v manželství s ním spisovatelka hodně trpěla. Přesto se vzdělávala, hodně četla a snila svůj sen o tom, že se stane úspěšnou spisovatelkou. V roce 1942 se rodina se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde se jejími přáteli stali známí autoři K. J. Erben, K. H. Borovský, Karolína Světlá a mnoho dalších. Ačkoliv se spisovatelka snažila psát, rodina žila ve velké bídě, rodinné vztahy se zhoršovaly, Němcová onemocněla, a zemřel nejstarší syn Hynek. Nakonec zemřela předčasně, chudá a zcela vyčerpaná. Božena Němcová byla pochována na Vyšehradě.
