Josef Fouché - portrét jednoho politika

Rakouský prozaik Stefan Zweig (1881-1942) začal psát biografii J. Fouchého "pro svoje soukromé potěšení" v Salcburku v roce 1929. Autorovi šlo podle slov předmluvy spíše o biografii "antihrdiny" než o biografii diplomata. Zweig sice několikrát zdůrazňoval, jak nesympatický mu policejní ministr tří režimů Fouché byl, ale zároveň mu tento výjimečný státník imponoval.Osobnost Josefa Fouchého zaujala Stefana Zweiga jako prototyp principiálního zrádce, bezcharakterního přeběhlíka, politického chameleona, který se vždy uměl přidat ke správné straně. Fouché byl mistr v oboru slídění, intrik a špionáže, byl to člověk nekompromisně bezcharakterní a bezpáteřní. Dokázal díky těmto svým vlastnostem přežít pád girondistů, jakobínů, direktoria, konzulátu, císařství, království a opět císařství - a zatímco se odvíjely největší události francouzské historie, tahal tento muž za politické nitky, spřádal intriky stále větší a dalekosáhlejší, špehoval, až se z bývalého jakobína stal vévodou z Otranta a mnohonásobným milionářem. Stefan Zweig pojal psychologický portrét svého "antihrdiny" jako osobnosti zcela amorální, zároveň však i beletristicky nesmírně zajímavé.