Prozaik a novinář čapkovské generace, který se narodil v Rychnově nad Kněžnou do židovské rodiny. Po absolvování gymnázia začal v Praze studovat práva, v roce 1914 však narukoval a byl odvelen na ruskou a později srbskou frontu, kde padl do zajetí. Po vzniku republiky pracoval nejprve jako úředník, roku 1922 se stal redaktorem Lidových novin. Psal soudničky a fejetony, rozvíjel žánr novinového sloupku. Působil rovněž v Tribuně a v Českém slově a na konci třicátých let vydával vlastní humoristický časopis Dobrý den. Na začátku okupace musel z rasových důvodů novinářskou práci opustit a byl zaměstnán u Rady židovských starších. V roce 1943 se rozhodl dobrovolně nastoupit do transportu (doprovázel svou životní družku), byl deportován nejprve do Terezína a poté do Osvětimi. Přesné datum jeho smrti v koncentračním táboře není známo. Velkou část svého literárního díla publikoval nejprve v novinách; žánrově vycházel z humoresky (Povídky pana Kočkodana) a z fejetonistiky (Mariáš a jiné živnosti, Život ve filmu), všímal si světa drobného člověka, jeho starostí i zábav (Muži v ofsajdu). Velkou pozornost věnoval jazyku, jehož nejrůznější stylové roviny, posuny a fráze využíval k charakteristice postav i ke komickému účinu (mj. sestavil parodický Žurnalistický slovník). Obliby u čtenářů doznaly jeho humoristické knihy Hostinec U kamenného stolu, Bylo nás pět či Michelup a motocykl, kromě nich však též psal vážnější, sociálně zaměřené romány (Dům na předměstí).
