Nesčetně hvězd

Mladý Haru Ueno zasvětil svůj život umění, obklopuje se krásou a jeho život poklidně plyne. Do té doby, než se dozví, že se v daleké Francii narodila jeho dcera Rose. S tou se však nesmí vídat, a tak hledá způsoby, jak by se na životu své dcery mohl podílet. Tento příběh předchází knize Růže sama, ve které poznáváme Rose po příjezdu do Japonska. A jelikož právě Růže sama byla v mých TOP 5 za rok 2022, nutně jsem potřebovala i Nesčetně hvězd. A je to nádhera, autorka kouzlí se slovy i s příběhem. Píše až poeticky, jako kdyby to byla báseň. Ze začátku mě překvapilo vcelku dost japonských jmen, ale jakmile jsem se v nich zorientovala, pak jsem si jen užívala samotný příběh. Z knížky je neskutečně cítit autorčin krásný vztah k Japonsku. Je znát, že ví, o čem píše a tu lásku přenese i na čtenáře. Knížka je plná emocí, smutku i krásy. Lásky, přátelství, ale i smrti. Je tu spousta nádherných myšlenek. S knížkou nespěchejte, vychutnávejte si ji, pozastavte se, přemýšlejte a nechte u ní proudit vlastní myšlenky. Bylo mi v knize tak dobře, že jsem i po dočtení chtěla ještě chvíli pobýt v Japonsku s Haru, Rose i s ostatními, proto jsem hned sáhla po knize Růže sama a znovu si ji přečetla. A musím říct, že jsem si ji znovu maximálně užila. Díky tomu, že jsem v Nesčetně hvězd poznala jednotlivé postavy více, věděla jsem, co je v životě potkalo, měla jsem k nim silnější vztah a celý příběh se tak neskutečně prohloubil. Obě knihy jsou nádherným příběhem o krásách Japonska, přírody, ale hlavně o lidech, přátelství a nádherném bytí.