Čas a jeho loutky

Šest krátkých povídek zakotvených v běžných tématech. Tedy zdánlivě běžných… Věnují se mj. lásce, touze či ztrátě, ovšem tyto stránky lidského života pojímají nejednoznačnou formou alegorické a ambivalentní prózy. Variabilní, žánrově nezařaditelné povídky jsou otevřeně ovlivněné psychoanalýzou a fenomenologickou tradicí. Samotný název sbírky vychází z Lévinasovy koncepce času jakožto „odkládání smrti“ a poukazuje na zakořenění vybraných aspektů života v nepředvídatelnosti našeho „pobytu-zde“, jehož konec tak urputně odkládáme a jenž se člověku mnohdy jeví jako stěží ovlivnitelný. Blížení se, uhýbání, vzdalování se a únik. Touha a míjení hrozící nejasnou hrozbou, poněvadž i milování je druhem samoty, který jen směřuje k někomu jinému. Volnou rukou pokynul ke krabici a vrátil se do své předešlé pozice, v níž nebyla dívka, v níž nebylo žádné zboží, v níž nebylo nic kolem — pouze neúprosný šepot toho dvojznačného démona, jenž se před ním valil jako řeka snažící se pozorovateli namluvit, že kapka a oceán je jedno a to samé. Ilustrace: Jarroko