Osamělost prvočísel

Odeonky miluju a tahle patří mezi ty nejlepší, které jsem četla. Knihu jsem přelouskala za necelý den, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Začátek vás vtáhne a pak už nepustí (i když přiznávám, že první část knihy se mi líbila více..). Jde o velice hluboký příběh, který až na kost odhaluje nejtemnější stránky lidské duše a traumata z dětství, na které nelze nikdy zapomenout.

Ke knize jsem se dostala na doporučení (po dočtení Malého života jsem hledala něco podobného) a byla to trefa. Ačkoli je knížka útlá, jedná se spíše o novelu než román, tak navzdory malému počtu stran v sobě ukrývá mnohá poselství. Ději nechybí takový ten depresivní, melancholický až místy nihilistický nádech - snad všechny postavy v příběhu jsou nějak nešťastné, nespokojené a snaží se "vybojovat si" v tom životě alespoň své místo. Alici i Mattiu jsem si svým způsobem oblíbila a moc bych jim to přála, ovšem život někdy nevychází tak, jak bychom si přáli... Rozhodně kniha, která stojí za přečtení.

Pár špatných chvil v životě a rozdělí to rodiny na mnoho let. Je to o událostech , které máme v sobě každý a nedokážeme je překonat a pamatujeme si je celý život. Je to o zamyšlení, zda by se dalo odpustit. Závěr tak trochu otevřený. Byl natočen i film, ale řekl bych že je příšerný, bez přečtení díla, nepochopitelný.