Na první pohled vás okouzlí barevnou ořízkou, při čtení si ji zase zamilujete pro silné a sympatické hrdinky. Sbírka 11 povídek od britské královny romantiky Jojo Moyesové Paříž pro jednoho a jiné povídky vás dokáže pobavit i dojmout. Přečtěte si recenzi čtenářky Barbory.
Knížka Paříž pro jednoho a jiné povídky mě okouzlila. Připomíná mi romantické knihy Julie Caplinové. Nejen, že se knížka skvěle čte a každý příběh je osobitý, ale autorka píše tak, že s postavami dokážete soucítit, chápat je, vnímat je a toužíte po tom, aby uspěly. Aby našly pravou lásku a žily šťastně až do smrti.
Kniha má krásnou obálku, pevné desky s černo-zlatým nápisem a malým obrázkem Eiffelovy věže. Moc se mi líbí odstín pastelově modré barvy na obálce, a ještě víc se mi líbí v kombinaci s barevnými okraji stránek, které přechází od tmavého odstínu fialové po světlejší světle růžový odstín.
První povídka je nejdelší. Jmenuje se Paříž pro jednoho a má 132 stran, takže když se blížíte k půlce knihy, přemýšlíte, jestli dojde i na ty „jiné povídky”. Ve skutečnosti by vám ale nevadilo, kdyby na ně nedošlo, protože příběh Nell je okouzlující a příjemný. Vypráví příběh Nelly, která není zrovna spontánní typ, spíš typ na seznamy, průzkumy a jistoty. Nell se ale pro jednou rozhodne odvázat a pozve svého přítele na víkend v Paříži. Přítel je ale idiot a nechá Nellu odjet samotnou. Ta je v šoku a bojí se, co bude dál. Protože to ale je silná žena, nejen, že si s novou nečekanou situací poradí, ale vyždímá z ní to nejlepší.
Když jsem k půlce kniha narazila na další příběh, byla jsem už příjemně naladěná a zvědavá. Tentokrát, asi do kontrastu, byla povídka super krátká. Zabrala jen pět stránek, pokud nepočítám nadpis, který měl samostatnou stránku. Byla to svižná povídka s překvapivým koncem a jmenovala se Mezi tweety.
Následovaly další kratičké povídky, například Odpolední láska. Ta jistě najde pochopení u všech dlouhodobě zadaných čtenářů. Dokázala jsem pochopit manželský pár, který podnikne něco spontánního, ale psychicky má problém se tak náhle uvolnit.
Vrabec v hrsti zase poukazoval na omyl, ke kterému došlo před lety, a proto se dva milenci rozešli. Moc se mi líbila povídka Krokodýlí boty, která poukazuje na vliv vzhledu na psychiku a sebevědomí člověka. Za geniální považuji povídku Punčochy, která ukazuje netypicky se chovající oběť loupežného přepadení.
Pak následuje znovu o něco delší povídka s názvem Líbánky v Paříži. Ta originálně prolíná příběh dvou rozličných párů na dvou časových liniích – z roku 2002 a 1912. Další povídka se jmenuje Loňský kabát, a z té mi bylo úplně smutno, až téměř do konce. Nikdo tam neumřel, ale ta tíha a úzkost, co z hlavní hrdinky a příběhu vyzařují, jsou nakažlivé.
Povídka Třináct dní s Johnem C. mě upřímně příliš nebavila, zato hned následující povídky Margot a Vánoční seznam mi to vynahradily.
Paříž pro jednoho a jiné povídky je knížkou, která by neměla uniknout žádné romantické duši.
Autorkou recenze je Barbora Cirklová.
Napsat komentář