Stará postel /1978-1998/

„Je to paměť mých smyslů a mého ducha. Prožívám své pohlaví jako chuť světa. Ale nežene mě jenom k rozkoši chvíle, dráždí mě k jejímu zachycování, tedy chytání, provokuje mě k smíchu a srandě, baví mě svými kontrasty, podobami a situacemi. Neuznám, že jsem sprostý, netoužil jsem po mnohosti žen, pestrosti kund, hledal jsem hlubokou svobodu svých smyslů na jednom a stálém místě. Bavila mě dlouhá pozorování zvenku i zevnitř, jež na sebe mohla navazovat. Žasnu nad protikladem vrchu a spodku, nad rozporem myšlenky a chuti. Se škodou získal jsem tušení o podílu lásky na vášni a naopak.
Nejprve jsem se ovšem octl v pornografii, ale nechtěl jsem se smířit s tím, že toto se nedá překročit. Musel jsem přijmout to, že mé jednání o pohlaví bude pokaždé zároveň pohlavním jednáním, nejsem přírodovědec, ba ani psycholog. Jsem v tom. Ale dral jsem se k postoji, který by přece jen byl i náhledem shora.“