Dívám se na válku očima žen

Když Rusko 27. června 2023 vystřelilo raketu na Kramatorsk, večeřela Viktorija Amelina se svými přáteli v restauraci. Při útoku utrpěla těžká zranění hlavy a ztratila vědomí. Zemřela v nemocnici o čtyři dny později, bylo jí 37 let. Zanechala po sobě výjimečný záznam o válečné zkáze a ceně odporu.

Oceňovaná ukrajinská spisovatelka a básnířka byla zrovna se synem na dovolené, když Rusko napadlo Ukrajinu. Rozhodla se okamžitě vrátit domů a celý následující rok objížděla zemi a pomáhala, kde bylo potřeba – a protože próza ani poezie jí v tu chvíli nestačily, vzala do ruky deník a začala zapisovat, co vidí.

Tato kniha je kronikou války – rozbombardovaných měst, výpovědí přeživších, a především příběhů žen, které se stejně jako autorka rozhodly zůstat. Jevheniji, jež opustila kariéru právničky a vstoupila do armády. Oleksandry, která za dokumentování zločinů proti lidskosti získala Nobelovu cenu míru. Nebo knihovnice Juliji, jež odmítla utéct ze zničeného města.
Vychází s předmluvou Margaret Atwoodové.