Okno na západ

Kolaborovali se zlem – nebo prostě žili, jak se dalo?

David a Marta strávili celé dětství v normalizačním Československu a zkoušku dospělosti skládají v roce, kdy zásadní proměnou prochází i jejich rodná země. Jenže dvojice spolužáků z pražské základky si na život za železnou oponou nijak nestěžuje – coby Husákovy děti se ve světě prosáklém komunistickou ideologií pohybují jako ryby ve vodě. Těžkou hlavu jim dělají podobné záležitosti jako vrstevníkům na Západě: jak zapadnout do kolektivu, proplout školními povinnostmi, najít si první lásku… Velké dějiny se ale dávají do pohybu, ulice tuzemských měst se plní demonstranty a totalitní režim zvolna slábne. Teenagery ovšem zajímají spíš filmy, hudba, nejnovější móda nebo sexuální zkušenosti, a tak se na barikády zrovna nehrnou. Zato jejich rodiče, kteří si konečně vybudovali pohodlnou existenci, vývoj událostí nepříjemně zaskočí. Jedni se snaží uvyknout novým poměrům, kdežto druzí raději zůstanou v cizině, kam těsně před revolucí emigrovali – nebo možná včas utekli před spravedlivým zúčtováním? Marta s Davidem se znovu setkají až po deseti letech a jeden druhého málem nepoznají. Léta socialismu však poznamenala oba, stejně jako zkorumpovanou a konzumem ovládanou českou společnost…

Držitelka Magnesie Litery 2019 za prózu Teorie podivnosti v novém románu odkrývá původ mnohých problémů, s nimiž se dodnes potýkáme. Například kořeny materialismu a klientelismu, které si zpravidla spojujeme až s kapitalismem.

„Kdosi konstatoval, že výborná nebo geniální literatura se pozná podle toho, že člověk s úžasem čte o něčem, co do té doby nepokládal za vyjádřitelné jazykem, nebo alespoň jazykem literárním. Pavla Horáková v tomto ohledu exceluje.“ – Ladislav Nagy o románu Teorie podivnosti

„Vícevrstevný text přesahuje psychologické vztahové téma a nabízí široký společenský obraz.“ – porota soutěže Magnesia Litera 2019 o knize Teorie podivnosti

Sejít se se spolužáky by znamenalo spatřit se ve třiceti zrcadlech. Znovu by potkal kluka, kterým byl, a muže, kterým by se byl stal, kdyby se dějiny nevydaly novým směrem. A co když se jím stal tak jako tak? Lidi se přece v jádru nemění. David se nikdy žádného srazu nezúčastnil, vždycky byl mimo republiku. Bylo mu jasné, že i tentokrát třídní setkání proběhne bez něj.

Prohrábl zbytek výkresů a papírů a krabici zaklapl. Kdysi by za ni ve sběrně druhotných surovin dostal padesát haléřů a potvrzení pro třídního sběrového referenta, teď ji jen vynesl za dům do kontejneru na tříděný odpad. Škoda že do něj nejde naházet i vzpomínky. – ukázka z textu