Jakmile tuto knihu otevřete, okamžitě pocítíte, že jste se svěřili do rukou mistrného vypravěče. Murakamiho styl je zklidňující a pohlcující. Dovedně využívá prostý jazyk a specifický rytmus, který vás nenuceně unáší vpřed. Každodenní rutinu hlavního hrdiny (jenž paradoxně zůstává bezejmenný, ačkoliv ho poznáváme tak důvěrně) prožíváme s takovou mírou detailu a předvídatelnosti, až získáte pocit, že vás tento vypravěč drží za ruku a osobně vás provází svým životem i myšlenkami.
Absolutní všednost těchto pasáží pak geniálně umocňuje šokující dopad neobyčejných, surreálných prvků. A že jich tu je požehnaně. Pokud čekáte srozumitelně uzavřený konec, tahle kniha pro vás zřejmě nebude to pravé. Pokud ale rádi prozkoumáváte neotřelé myšlenky, najdete zde nevyčerpatelné množství podnětů k zamyšlení. Román zkoumá střet protikladů – mládí a stáří, mužského a ženského principu, empatie a odstupu, reality a toho, co je jejím skutečným opakem, a dokonce i samotného „já“. Bedlivě přitom pozoruje, jak do sebe tyto póly narážejí a jak plynule splývají. Práce s motivem stínů je zkrátka úchvatná a některé postavy nebo lokace (místnost s kamny v knihovně) se vám nesmazatelně vryjí do paměti.
Sám Murakami uvedl, že prostředí Města bylo inspirováno globálními lockdowny během pandemie covidu. Fascinovalo ho, jak se lidé na jednu stranu dokázali fyzicky i mentálně izolovat od ostatních, ale zároveň si uchovali schopnost prožívat hlubokou míru empatie. Mě osobně nesmírně zaujaly čtyři různé „knihovny“, které se v knize objevují – některé hmatatelné, postavené z cihel a malty, a jiné existující v docela jiné rovině. Potěšily mě také všudypřítomné odkazy na Beatles; písně jako Yellow Submarine, Nowhere Man, I Am The Walrus, Free as a Bird (a s trochou fantazie i Get Back) příběhem rezonují hned několikrát.
Celá kniha je doslova tajuplnou magickou poutí (skutečnou Magical Mystery Tour), která je nesmírně živě vykreslená a absolutně pohlcující. Svět je zkrátka velmi podivné místo a Haruki Murakami ho tu opět oslavuje ve vší jeho kráse.
