Poslední střípek

K této knize budu tentokrát trochu kritičtější, a to hlavně proto, že jsem měla kvůli recenzím a anotaci opravdu velká očekávání. Nejvíc mi vadila minulost obou hlavních hrdinů. Oba si vyčítali únos svých sester a oba s tím pocitem viny žili. Jenže jsem měla pocit, že čtu to samé pořád dokola. V každé kapitole se opakovaly stejné myšlenky, což na mě po čase působilo únavně. Další věc, která mi nesedla, byl autorčin styl psaní. Emoce popisuje velmi stroze. Nenajdete tu mravenčení v břiše, zpocené dlaně ani jiné drobné detaily, které čtenáře vtáhnou do děje. Autorka jednoduše napíše, že je postava ve stresu, a tím to končí. Kvůli tomu jsem se na hlavní hrdiny nedokázala napojit ani se do nich pořádně vcítit. Colt byl typický bručoun, což mi bylo zpočátku sympatické. Jenže pak se téměř ze dne na den změnil v milého a vstřícného chlapa, aniž bych měla pocit, že k tomu došlo přirozeně. Ridley byla naopak od začátku do konce drzá sympaťačka, která se nebála říkat věci na rovinu a uměla si udělat pořádek v lidech kolem sebe. Ta mi sedla mnohem víc. Když to celé shrnu, samotný příběh byl velmi zajímavý a opravdu mě zajímalo, kdo za únosy stojí. Bohužel mi ale nesedl autorčin styl psaní. Právě ten byl důvodem, proč jsem se do čtení musela spíš nutit. Chybělo mi napětí, emoce i pocit, že potřebuji otočit další stránku. Věty na mě působily příliš jednoduše a stroze, takže jsem si příběh nakonec neužila tolik, jak jsem doufala.

Kniha je skvělá, jen jsem od ní čekala tak nějak více. Milostná linka hlavní hrdinky a policisty se tam vyloženě nehodí a jejich trapné přezdívky, kterými se, bohužel, titulují, od začátku do konce, knihu, dle mého názoru, kazí a dělají z ní horší knihu než je.