Vytrácení

Celá kniha psaná pouze v obrazech, rychlé přeskakování z jedné osoby na druhou, z jednoho příběhu na druhý. Obrazy jednotlivých postav, jejich myšlenky v útržcích. Vše se prolíná a spojuje v jeden děj. Vhled do duše postav je na čtenáři, střípky je nutné poskládat v celek. Sama autorka píše: Kdo jsme? Kam jdeme? Jak to, že naši blízcí nám mohou být tak vzdálení? Hlavní postavou je Krystyna, její dvě děti - Martusia a Mareczek a jejich děti, následná další generace. A všichni hledají své kořeny. Genetika i prostředí, ve kterém vyrůstáme, má na nás vliv. Traumata a tajemství vyplouvají na povrch až v dospělosti. Jak se jich zbavit, jak změnit některá nastavení v nás? Co po nás zbude? Jen věci a zařízení, které naší potomci vyhodí. Proč nezůstanou krásné vzpomínky? Smutný příběh.....

Román o jedné rodině, který je plný emocí a odhalených tajemství. Když umře babička Krystyna, vyplouvají na povrch vzpomínky, které nás donutí se zamyslet nad spoustou otázek. Musím se přiznat, že tato kniha mě zaujala hlavně svou krásnou obálkou, anotace již nebyla tak důležitá, ale je fakt, že rodinná dramata já můžu. A co jsem nakonec dostala? Naprosto skvělý, jiný, originální příběh a je mi jasné, že pokud u nás vyjdou i další autorčiny knihy, já je budu nutně potřebovat. Od prvních řádků miluji autorčin styl. Tak nádherný text! I samotný příběh je skvělý a hned mě vtáhnul, pohltil. Sama jsem se v něm našla. Je tak lidský, a přitom tak krásný. Je neskutečné, jakým způsobem dokáže autorka popsat naprosto obyčejné věci. Jednoduše, avšak neobyčejně. I když je kniha hlavně o smutných a vážných věcech, dokázala mě autorka rozesmát. Ne že by to byla humorná kniha, to rozhodně ne, ale spíše je zde poukázáno na takové věci, které mi jsou blízké a jsou popsány tak, že se nad nimi prostě musím pousmát. Je tu tolik životní pravdy a tolik emocí! Užívala jsem si každičkou větu. Při čtení jsem se snažila pochytat vše, co nám autorka chtěla říct, ale možná, že si knihu přečtu ještě jednou, abych našla všechno. Je tu docela dost postav, čtenář by se mohl místy i ztrácet, ale na druhou stranu, to, o kom je řeč a kdo to vlastně je, je tu vysvětleno či spíše připomenuto vždy v pravou chvíli a těmi správnými slovy. V medailonku autorky se píše: „… v jejichž textech se snoubí hluboké teatrologické znalosti, jež získala při studiu divadelní vědy, s mimořádným autorským hlasem…“ a s tím naprosto souhlasím.