Dcera z palírny

Surový a poměrně smutný příběh o ženě, která byla připoutaná k místu, které nenávidí. Příběh se odehrává v 60. letech minulého století, ale nejde o historický román. Je to tu kvůli reáliím, hlavní je hrdinka a prostředí. Poprvé se s ní setkáme v jejích čtyřech letech, kdy je svědkem požáru nelegální palírny. Při požáru jí zemře matka a ona si umíní, že s palírnou nechce mít nic společného. Bohužel to ale jinak nejde. Palírna je jediný zdroj příjmu, je to rodinná tradice a okolí to očekává. Vypadá to, jako kdyby celý příběh byl sled více či méně tragických událostí, což působilo depresivně. Je tu i detektivní zápletka, řeší se vztahy v rodině, přátelství a dost věcí se točí kolem konkurenční rodiny. Znepřátelené rodiny se nenávidí, jejich děti se spolu nesmí bavit, ničí si majetek a nebojí se do sporů zatáhnout i policii. Hlavní hrdinka tuší, že není kam utéct, a je otázka, jak se s tím vypořádá. Nečekejte žádnou idylku ani romantiku. Příběh je dobře napsaný a knihu přečtete jedním dechem. Nejspíš vám ještě dlouho bude ležet v hlavě a možná s vámi zacloumá konec. Ale chápu, že tohle je umělecká literatura a román ze života.