Spadané zelené listí - Mezi Severní a Jižní Koreou

Pokud rádi čtete vyprávění uprchlíků ze Severní Koreje, rozhodně by vám neměla uniknout tato povídková kniha. Autorka zde sleduje kulturní střet Severní a Jižní Koreje, dává nám nahlédnout do myslí utečenců a přiblíží nám životy, kterým nebudeme chtít uvěřit. Když vezmete knihu do rukou, hned díky úvodu je vám jasné, že máte před sebou skvělou knihu. Je tu krásně vysvětleno proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, jaký to má význam a kdyby nic jiného, toto by mě přesvědčilo, že si mám knihu přečíst. Navíc si už odteď vždycky na knihu vzpomenu, když na zemi potkám zelené listy…. Poznáme tu svět v Severní i Jižní Koreji, nahlédneme i do Číny. Dočteme se o různých lidech, různého postavení, zaměstnání i věku. Podíváme se do hlav jednotlivým hrdinům. Poznáme, jak se cítí. Většinou jsou zmatení ohledně své identity, mají problém se začlenit do společnosti, trpí pocitem vykořeněnosti i depresemi. Může se vůbec člověk cítit svobodný, ve svobodné zemi, když uvnitř sebe neustále cítí omezení, vězení, nesvobodu? Sama autorka se narodila na severu, podařilo se jí uprchnout, proto moc dobře ví, o čem píše a na povídkách je to opravdu znát. Skutečné příběhy jsou tu převedeny do povídek, autorka si je tak mohla upravit podle sebe, ale i tak v nich cítíte veškeré emoce, které s vámi zacvičí. Nečekala jsem, že mě povídková kniha rozpláče, ale stalo se. Jsou to rozhodně silné a dojemné příběhy a měla jsem pocit, že čím dál jsem se v knize dostávala, tím to pro mě bylo náročnější čtení. Život v Severní Koreji je pro nás nepředstavitelný, stejně tak jako pro většinu Jihokorejců. Neumíme si ani představit, čím si museli projít, než se dostali na svobodu a už vůbec ne, jak se cítí uvnitř…. Kniha je psána jednoduše, bez příkras, bez patosu. Ale slova tu mají sílu. Sílu, která nás donutí zamyslet se nad osudy lidí v Koreji, ale třeba i nad svým životem, nad tím, jak se tu máme vážně skvěle!