Violka

Příjemná oddechovka - předvídatelný (šťastný) konec, ačkoliv jde o smutné téma, má blíže k červené knihovně. Ve skutečném životě by se příběh s tolika náhodami jistě nestal.. Marika se dostane do těžké situace, ale díky mnoha přátelům a milým lidem kolem vše jednoduše zvládá, na co sáhne, to se daří...

Příběh Mariky, která po tragické smrti své sestry hodí za hlavu svůj vlastní život, ujme se své neteře Violky, vyřeší zadlužené dědictví a musí se postarat i o rodinnou firmu. Osud ji však klade do cesty další a další překážky a Marika se musí hodně snažit, aby vše fungovalo tak, jak má. Tato kniha mě svou anotací nalákala, mám moc ráda knížky, ve kterých se dočteme o těžkých osudech jednotlivých postav, o nelehkém životě. V tomto příběhu toho autorka na Mariku naložila opravdu hodně, ale bohužel, příběh si mě vůbec nezískal. Chvílemi to bylo skvělé, ponořila jsem se do příběhu, bylo to celé silné a smutné. Ale většinu času to bylo moc naivní až pohádkové. Na to, jak závažné věci se řešily, tak se vše vyřešilo velice snadno. Bylo tam toho hodně, ale v podstatě nic nešlo do hloubky. K tomu chování hlavní postavy bylo, s prominutím, na ránu. Celou dobu mě neskutečně štvala. Příběh mi přišel i zbytečně natahovaný a klidně bych ho o pár stránek zkrátila. Kniha bohužel nebyla pro mě, vždy mě bavil jen kousek a nad zbytkem jsem kroutila hlavou. Celé to byla prostě pohádka postavená na tragických základech a více než nelehký osud postav se tu řešila červená knihovna.

Krásný příběh i když místy mi přišel zbytečně natahovaný (asi úplně nepotřebuji vědět o každém položení klíčů nebo všechny kamarádky mluví "mile" nebo "s úsměvem"). Stejně tak ze začátku jsem měla trochu problém ztotožnit se s Maričiným věkem. Měla jsem občas pocit, že se vyjadřuje spíše jako důchodkyně, než jako pětadvacetiletá holka. Jelikož je to autorky prvotina, ráda to přejdu a užiji si příběh této malé sympatické holčičky