Chlapci žijí na velkém dvoře (říkají mu Plac), který obklopuje pohybující se labyrint. Jeho brány se každou noc zavřou. Nikdo netuší, proč jsou tady, nikdo si nic nepamatuje. Jednou za měsíc se Placem rozezní siréna a výtah vyveze nahoru nováčka. Po pár probrečených dnech si bažant trochu zvykne a zapojí se komunity, a tak to jde pořád dokola už více než dva roky. Thomas je ale jiný. S jeho příchodem se začne vše měnit, pravidla přestávají platit. Několik placarů prohlašuje, že už ho někdy viděli a další den se navíc rozezní siréna znovu. Ve výtahu je dívka v bezvědomí, mumlá něco o změně, opakuje Thomasovo jméno a v ruce drží vzkaz od tvůrců labyrintu: „Ona je poslední. Úplně.“
Thomasovi je dívka povědomá, známé mu připadá i tohle místo, má pocit, jako by tu už někdy byl. Navíc začíná být čím dál tím víc přesvědčený, že jeho posláním je stát se běžcem. Ti každý den prohledávají labyrint, kreslí mapy a hledají cestu ven. Těšně před uzavřením bran pak sprintují zpátky na plac, zůstat totiž v noci venku znamená umřít.
Knihu jsem četla 5 hodin a 39 minut… v kuse. Jakmile se jednou ponoříte do Dashnerova dokonale vykonstruovaného světa, nebudete moci přestat, dokud se nedozvíte úplně vše. Příběh nám vypráví Thomas, a tak budete na začátku stejně zmatení jako on. Všechny dílky skládačky autor odhaluje až bolestivě pomalu, což má přesně ten efekt, jaký má správná dobrodružná dystopie mít – budete napjatí k prasknutí po celou dobu vyprávění. Schválně jsem vám z děje prozradila jen to, co je nezbytně nutné. Projít si s Thomasem cestu postupného objevování všech informací je součástí kouzla celé knihy.
Skvěle napsané jsou i jednotlivé postavy. Alby jako respektovaný vůdce komunity, Newt, druhý v hierarchii a vyloženě správňák, Gally jako hlavní Thomasův odpůrce, obtloustlý Chuck, který se stane jeho prvním přítelem, Minho, kápo běžců a jeho průvodce labyrintem. Oblíbíte si je všechny, jejich charaktery nejsou povrchní, jejich chování nemá logické trhliny a každý je natolik odlišný, abyste se s nimi nenudili. Mými osobními favority byli Newt s Minhem a troufám si říct, že fandit pak budete hodně i Terese, i když dostává v první knize jen velmi málo prostoru. Obsazení chystaného filmu je natolik dokonalé, že mi bez výjimky korespondovalo s fantazií. Ostatně celá kniha jako by byla přímo napsaná pro filmové zpracování. Jen se modlím, aby bylo stejně dobré.
Trailer filmu:
Ale abych to nepřechválila. Konec sice je efektně nečekaný, ale pro mě osobně už trochu přes čáru. Nejde ani tak o to, že by smysl labyrintu nebyl reálný, jako spíše o to, co se nakonec všechno semele. Je toho hodně, na malé ploše a až příliš moc to vychází. Upřímně mě ani moc neláká svět, který nás čeká v druhém díle. I tak je Labyrint: Útěk fantastickým počtením plným akce, komplikovaných vztahů a tajemství. Bude vás bavit jazyk placarů, bude vás bavit jejich způsob života, bude vás bavit i to, co žije v labyrintu. Určitě doporučuji všem fanouškům Hunger Games, protože tahle kniha má k sérii Suzanne Collinsové opravdu blízko. A neříkám to jen proto, abych vás skrze profláknutou nálepku rychle navnadila. Oproti jiným knihám, které si na obálku lepí podobná prohlášení, je tahle jedna z mála, která si to opravdu zaslouží.
Hodnocení: 95 %
Autorka: Olga Zbranek Biernátová
Napsat komentář