Současně však taková reklama může utkat síť očekávání, jež se nemusejí naplnit. Nic Pizzolatto, tak se onen scenárista a nyní i romanopisec jmenuje, navazuje na vyprávěcí tok ze seriálu Temný případ (True Detective), současně mu však schází největší devízy úspěšného televizního projektu: obrazotvorné vyjadřování režisérské sestavy (včele s Cary Fukunagou) a mistrovsky znepokojivé herectví dvojice Harrelson-McConaughey. Pizzolatto, i ve svém románu, funkčně oprošťuje thriller od tendence klást překážku za překážkou, otazník za otazníkem, raději se místo takové potřeby překvapovat soustředí na pozvolné prokreslení charakterů. Po dynamické expozici se Galveston zpomalí a téměř jako by rezignuje na tradičně vystavěné drama řešení ústředního konfliktu.
Roy Cady, vymahač dluhů a příležitostný zabiják, má totiž „na krku“ rakovinu, a ta jeho chování odklání od dosavadních zkušeností – může více riskovat, ale také se mnohem intenzivněji zabývat sám sebou: otázkami minulosti, svého Já a smyslu, který pro něj život a svět měl (a má). Pravděpodobně by román pouze s Royem a díky způsobu Pizzolattova psaní utonul v existenciální ponurosti, jenže autor mu do cesty poslal osmnáctiletou prostitutku Rocky. Galveston získává na jiskře a pnutí, protože alespoň jedna bytost má šanci na lepší život – a přežití.
Románová prvotina má sice Pizzolattovo charakteristické tempo vyprávění, přesto jeho čtení překvapivě dobře ubíhá. Snad pro nekomplikovanost jazyka (či překladu?). To je ale v kontrastu s rafinovanou filmovou mizanscénou Temného případu. Proto napojení autora Galvestonu na jeho scenáristickou praxi sice poslouží jako dobrá upoutávka, může se však při samotném čtení dostat do rozporu s diváckým zážitkem televizního seriálu. A dojmu z knihy spíše uškodit.
Hodnocení: 75 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář