Pozor: Krabí hambáče už došly!

Zápletka by i tentokrát hravě vystačila na jeden díl z televizní série. Veleoblíbené krabí hambáče, které SpongeBob kuchtí u Křupavého kraba, vycházejí z přísně střežené receptury, po níž zcela démonicky touží Plankton, neboť jeho fastfood zeje prázdnotou, čti nezájmem zákazníků. To, co se nejprve rýsuje jako úhlavní střet Planktona a krabí „jídelny“, dostává změn, neboť recept zmizí a nemá v tom prsty ani jedna ze zúčastněných stran. Divák tuší, že za to může živý (čti hraný skutečným živým hercem, a to dokonce Antonio Banderasem) pirát, obyvatelé Zátiší Bikin však nikoliv. Krabí hambáče dojdou a přichází apokalypsa. A samozřejmě snaha někoho potrestat a snaha recept najít (a sebe zachránit). A zběsilá jízda může začít…

Výše popsaná zápletka by sice vystačila na jednu z dvacetiminutových epizod, ustojí však i celovečerní formát. A to díky svému vývojovému vzorci, který stojí na cestě se záměrem něco najít. Jak už to známe i z jiných dobrodružných filmů, kupříkladu s Indianou Jonesem, taková cesta má pro diváka srozumitelný start i cíl, lze ji neustále vnímat/sledovat (a neztratit se), a neustále ji obohacovat o dílčí komplikace či skeče. Což i v případě nového SpongeBoba platí. Takový vyprávěcí vzorec autorům umožnil, aby de facto navlékli na „celovečerní děj“ sadu mikroepizod, s jejichž tvorbou mají dobré zkušenosti z televizní série. Ve výsledku tak film může být mnohem dynamičtější a flexibilnější, nese však sebou i riziko přesycenosti – respektive toho, že kdyby se některá z akcí neodehrála, nic zásadního by se nestalo. Naštěstí v tomto případě má SpongeBob jednotlivé gagy a události navymýšlené tak, aby se většina z nich na vývoji děje podílela, ovlivňovala jej a byla zúročena i třeba ve finále.

Z výše uvedeného lze odvodit, že 84 minutová stopáž nepředstavuje žádný větší než maličký problém při sledování. Budete nač mít koukat. O něco složitější to však bude s mírou zábavy. SpongeBob nabízí poměrně sofistikovaný humor, který tu více, tu méně míří na bránice dítek (a tento film je možná až příliš upřednostňuje), jindy však dadaisticky čeří dospělácké hladiny. Houbě na suchu, jak zní podtitul novinky, se to začne dařit až v poslední třetině. Sice už zkraje potkáme pár odkazů na jiná díla, potěší především napojení na vizuál a nálady Šílených Maxů nebo parafráze z Kubrickova Shining, ale až v části, kdy hrdinové vystupují na souš, začnou být některé situace opravdu absurdní natolik, že budou bavit především rodiče. 

Nejnovější počin se SpongeBobem přišel až zbytečně uřvaný (může za to i pitoreskní Banderasovo přehrávání) a rušil mě tím. Na stranu druhou velmi funkčně využil změnu technologií, kdy se z 2D kreslené animace stává počítačová 3D animace – mimochodem vydařeně zakomponovaná do skutečného prostředí se skutečnými lidmi. 

Možná, že kdybych se dokázal na film dívat coby školák první pětiletky, bavil bych se o poznání více. Takhle mi určitou míru zklamání vynahrazovaly až přiložené bonusy. Je jich požehnaně a naštěstí se do nich dostal i humor, více spojený s televizním seriálem. 

Hodnocení: 75 %

Autor: Lukáš Gregor