Režijní debut Petera Sohna, autora předfilmu Polojasno z roku 2009, cílí ze všech dosavadních pixarovek na diváckou drobotinu nejmarkantněji. Ústřední hrdinu zosobňuje malý klučina (dinosaurus), který nejen rozpoznává své okolí a hranice v něm, vybudovává si své první sociální vazby, ale v neposlední řadě umocňuje své vlastní sebepojetí. Do děje překlopeno z toho vyplývá, že hrdinu jménem Arlo scenárista a režisér konfrontují s nástrahami světa, aby začal rozpoznávat, kde číhá potenciální nebezpečí, uměl se mu vyhnout, nebo naopak v případě potřeby i postavit (a tedy uměl zacházet se strachem). Aby potřebu vnímání sebe sama tvůrci posílili, zakomponují do zápletky ztrátu blízké osoby. Arlo bez pocitu bezpečí a zázemí musí čelit nástrahám (a sobě samému) a dospívá tím. Jenže by to nebyl film pro děti, kdyby se náš hlavní hrdina nepotkal s jinou postavou, s níž si vytvoří pevný přátelský vztah. Protože přátelství, jak už to z Hollywoodu dobře známe, zvyšuje šance na přežití a šťastnější život.
Hodný dinosaurus tak svým dějem de facto odvypráví mnohokrát (a tím myslím opravdu mnoho-mnohokrát) řečené. V Pixaru si pro toto dětské zrání vybrali odzkoušený a osvědčený vývojový vzorec cesty – Arlo se ocitá po první kolizi zcela mimo zónu bezpečí a musí se/chce se vrátit domů. A během putování mu příběh vloží pod nohy hned několik karambolů, ale i příležitostí, kterak jiným a především sám sobě, dokázat, že má na tomto světě své místo a nemusí se za sebe stydět. De facto road movie nabízí pro takové zrání ideální příležitost. Film se skládá z několika poměrně uzavřených epizod, pro dětského diváka tak může být dynamičtější a pestřejší. Vzpomeňme si na Hledá se Nemo. Jenže právě snímek o rybičkách měl v porovnání s Hodným dinosaurem několik výhod, které novinku z Pixaru staví do pozice slabšího sourozence.
Předně si tehdy v Pixaru uvědomili, že chtějí vyprávět nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče. Nemo tak vychovává a baví více generací, zatímco Hodný dinosaurus zúžil své zacílení a v řadě diváků tak může vyvolat zklamání. V Hledá se Nemo si navíc dali více záležet na zakomponování dílčích malých epizod do vývoje celého příběhu, zatímco v Hodném dinosaurovi by některé být nemusely a nic by se nezměnilo. A v neposlední řadě, starší pixarovka mnohem pečlivěji budovala jednotlivé, byť sebemenší, charaktery. Vedlejší hrdinové v Hodném dinosaurovi představují naopak tu největší slabinu. A to nejen co do typologické plochosti, ale stejně tak nezajímavá je jejich výtvarná podoba a charakterová animace, která pouze kopíruje mnohokrát viděné.
Bylo by možné předpokládat, že poslední výtka vzniká právě tím očekáváním, že snad Hodný dinosaurus nabídne podívanou pro náročnějšího diváka. Ne, nenabídne. Technologická vyspělost počítačové 3D animace je úchvatná, ta jediná může opravdu i dospělé oči k filmu magnetizovat. Sympatická je i souhra hlavních dvou postav, vše ostatní bohužel hlasitě zdraví průměr. A ten s Pixarem nemáme ve zvyku spojovat. Mimochodem, pravděpodobně film nezabodoval příliš ani u dětských diváků, protože jde doposud o vůbec nejméně výdělečný projekt studia Pixar. Ano, není to tak dávno od premiéry, určitě nyní tržbám pomůže prodej na DVD/Blu-Ray nosičích. Přesto z porovnání s filmem V hlavě, který je pouze o pět měsíců starší a vydělal trojnásobek (a je zatím druhý nejúspěšnější), vychází, že to nebude náhoda. Možná je to právě tím, že se tentokrát v Pixaru rozhodli vypustit do světa dva celovečerní filmy během jednoho roku. A i když Hodný dinosaurus rozhodně v kontextu animovaných filmů není žádná ostuda (ano, pořád je to moc hezký kousek), mohli by si v Pixaru z něj vzít varování, aby pozornost a síly příště netříštili.
P.S.: Koupíte-li si Blu-Ray čeká vás i nemalé množství bonusových materiálů. Ty, jak už je u pixarovek zvykem, bývají velmi solidní a nadprůměrné. Dočkáte se i vynechaných scén a audiokomentářů. Vše stojí za zhlédnutí!
Hodnocení: 75 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář