O podstatě nepřirozenosti
Tento spisek pochází z pera vidopána Jaxona Halla známého též jako Bílý vazač. V době jeho sepsání ještě nebyl známý ani pod jedním z těchto jmen.
Spisek O podstatě nepřirozenosti, ilegálně vydaný klubem Spiritus v roce 2031 poté, co ho objevil jistý psychohledač, je v knize Kostičas zmiňován jako jeden z nejvýznamnějších textů jasnovidecké literatury jednadvacátého století.
Vydání spisku anonymního autora vneslo do Londýna povědomí o systému Sedmi řádů jasnovidnosti, které se postupně rozšířilo i do dalších citadel v Evropě. Zároveň však spisek vyvolal lavinu válek mezi gangy, které se ustavily na základě nově definovaných kategorií, a vedl i k uvěznění takzvaných ohavných augurů ve slumu na Jakubském ostrově v Bermondsey.
SENZIBILOVÉ
Senzibilové jsou jednoznačně nejběžnějším typem nepřirozených a při obcování s mrtvými jsou plně závislí na určitých předmětech. V prvních dnech existence našeho syndikátu se tyto předměty nazývaly numina, dnes se jim říká NUMY. Neobjevil jsem žádnou jasnou zákonitost, proč a jak se z některých předmětů stanou numy. Senzibilové určitého typu vždy dovedou obratně zacházet se svými numami. Zručný kartomant například používá ke styku s éterem nejrůznější druhy karet. Časem se však senzibil může připoutat k jedné konkrétní numě, která mu poskytuje nejsilnější spojení se světem duchů. Tu zde nazývám vyvolenou neboli primární numou.
Numa se někdy mezi jasnovidci předává z generace na generaci jako rodinný poklad. Pokud je vyvolená numa zničena, pak senzibil, který je k ní připoután, utrpí DUCHOVNÍ ŠOK, o něm hodlám v blízké budoucnosti pojednat podrobněji. Závislost na neživém předmětu je vážnou slabinou tohoto řádu jasnovidnosti, protože jeho ztráta může způsobit trvalé odtržení od éteru a nežádoucí sestup do amaurózy. Je tudíž nanejvýše nutné, aby každý senzibil střežil svou numu vlastním životem.
Senzibilové jsou největším řádem ze všech a zpravidla mají auru atraktivní fialové barvy, v odstínech od levandulové po jasně ametystovou. S ohledem na jejich přebujelou populaci se je odvažuji rozdělit pouze na dvě jednoduché kategorie: VĚŠTCE a BĚŽNÉ SENZIBILY. Závislost na numách je jejich jednoznačnou nevýhodou a ukazuje na nízký stupeň jasnovidnosti. Jejich historie je však pozoruhodná, a proto stojí za zařazení do tohoto encyklopedického dokumentu.
AUGUŘI
Auguři jsou rozšíření stejně běžně jako senzibilové a k obcování s mrtvými používají přírodní svět. Se senzibily mají společný silný důraz na věštění a předpovídání. Slovo AUGURSTVÍ jsem si vypůjčil ze starobylého rituálu určování budoucnosti na základě pozorování ptáků, druhu jasnovidectví, který – což s ohledem na vlastní duševní zdraví radostně kvituji – nejspíše již vymřel. Augurství je druh nepřirozenosti, který nejsnáze dokážou napodobit amaurotičtí šarlatáni, protože využívá znamení, jež jsou zřejmá i tomu nejobyčejnějšímu amaurotikovi. Pokud například pták táhne na jih, znamená to pouze to, že táhne na jih, a tudíž je roční období zima. K takovému postřehu opravdu není potřeba skutečného jasnovidce. Augurství je nízký dar, protože víc využívá tělo než ducha a většinou vyžaduje nějakou organickou numu. Ačkoli jsou v mém spisku auguři uvedeni jako druhý řád, podle mého názoru se nacházejí na stejné, tedy nejnižší, úrovni jasnovidectví jako SENZIBILOVÉ.
Pokusy některých augurů používat jako numy lidské vnitřnosti vedly v nedávné době k projevům mimořádné zvrhlosti mezi naší populací. Pokud se původci těchto ohyzdných skutků ocitnou v zajetí Scionu, nelituji toho, neboť právě oni představují těch pár vybraných jedinců, kteří si zaslouží popravu. Tuto širokou kategorii jsem opět rozdělil na dva podřády: BĚŽNÉ AUGURY a OHAVNÉ AUGURY.
Překlad: Lenka Kapsová
Napsat komentář