Jelikož jsem za poslední týdny přečetl asi tři a půl bambiliónů pohádek, mám docela dobrý přehled o tom, co teď letí, co je IN a co není úplně blbé! Jo, i některé pohádky jsou blbé. Abych nebyl sobec, řekl jsem si, že vám nějaké z těch dobrých doporučím. Vlastně se mi ani nechtělo, protože sem pak začnete chodit a kupovat je a já nebudu mít svůj klid, ale pak jsem si řekl, že vás všechny vlastně docela rád uvidím. Takže jsem teda vybral ty lepší. Bez upírů a bez vlkodlaků a vražd, protože na to zrovna teď nemám náladu.
Nagaraja: Pohádky pro malé buddhy
Jelikož mám taky maminku, vím, že maminky mají poslední dobou rády jógu, tofu, běhání a meditování. Já teda osobně moc nerozumím tomu, proč potřebují tolik aktivit, když čtení je stejně nejlepší, ale budiž. A zrovna takovým maminkám udělá asi největší radost hned tahle první knížka. Ne teda, že by z těch jejích křiklounů vyrostl nový Buddha až si to přečtou, tak to nefunguje, ale jsou dost krásné a… buddhistické! Napsala je nějaká paní Dhamra… né Darmanang.. taky ne. Ono se to nedá ani vyslovit! Ale důležité je to, že všechny ty pohádky (i když ony to jsou spíš bajky) jsou kouzelné, příjemné a plné hodnot a mouder. A to se hodí vždycky.
Tim Burton: Můra Noční, předVánoční
Abych vykompenzoval tu buddhistickou pohádku, jako druhou knížku jsem zvolil Můra Noční, předVánoční. Ta je od Tima Burtona a to náhodou vím, kdo to je – to je ten chlápek, co nejen že umí psát knížky pro děti, ale on umí i malovat a natáčet filmy o Batmanovi a nebo o duchách a tak! O všem zábavném prostě! Tahle knížka je taky skvělá, i když v ní není teda ani jeden Batman. Přečíst se dá klidně i za hodinku (to ale musíte být frajeři jako já), ale to, že je krátká, vůbec nevadí – je v ní totiž tolik hezkých obrázků, že bych si ji nejraději koupil podruhé a někam si je vylepil.
Daniil Charms: Cirkus Abrafrk
Cirkus Abrafrk je výborná knížka, protože to jsou vlastně čtyři knížky v jednom! Cože? Jo, čtyři v jednom! Jsou tam totiž jak básničky, tak i říkanky, pohádky a divadelní hra. Prostě všechno. A ty obrázky! Celkově se to těm dospělým v Argu hodně povedlo, to jim teda musím nechat. A ten pan Charms, co to napsal už před hodně, hodně lety, to byl tak zajímavý člověk. A jak mu to myslelo! A víte co je na ní nejlepší? Všechny ty pohádky a básničky jsou tak akorát krátké. Já jsem děcko, takže vím, jak jsou děcka večer otravné, že chtějí pohádku a taky vím, že vás dospělé to moc nebere, číst nám na dobrou noc (no moc nekývejte hlavou, že to není pravda, je to pravda), takže v tomto případě je Cirkus Abrafrk ideální volba. Plus si pak přes den klidně můžete s děckama nacvičit divadelní hru!
Petr Stančík: Mrkev ho vcucla pod zem
Ale tohle je panečku jiná liga! Táta četl od Stančíka nějaké dospělácké knížky (Mlýn na mumie, Pérák) a říkal, že je to to panečku dobré a že prý napsal i dětskou knížku – a tu že si mám přečíst já. To víte, že jsem se teda po tom hned podíval, co že to je a je to fakt výborné. Mrkev ho vcucla pod zem je totiž pohádkohoror! Ale ne, nebojte, žádná drasťárna. Jak by asi mohla být drastická knížka, ve které je nejnebezpečnější věc mrkev. Na této knížce je nejlepší to, že je to jedna z prvních interaktivních pohádkových knih. Což znamená, že děti musí na konci kapitoly rozlousknout hádanku a za ní dostávají body. A jak mají míň nebo víc bodů, pak je to úplně jiná knížka. Zkuste sami!
Prdlé pohádky
No, tohle je opravdu prdlé. Napsalo to deset lidí (já znám z bedny třeba Ester Kočičkovou, Lukáše Pavláska, Miloše Knora a toho Zmátonohu nebo jak se jmenuje) a každý z nich má prdlejší pohádku než ten před ním. Což je asi logické, že jo, když to jsou Prdlé pohádky. Takže tady najdete nějaké veršované, klasické pohádky (ty já rád) a nějaké šílený, ale tím dobrým způsobem (ty já ještě raději). Třeba O princezně vysavači nebo O princezně, která měla dlouhé vousy (cháchá!)
Laura Marx Fitzgeraldová: Pod vejcem
Prdlé pohádky byly pro ty nejmenší, takže aby si ti starší nepřipadali ukřivdění, že jim nic nedoporučuji, tak tahle je přesně pro ně. Je to totiž napínák jak hrom! Jde tam o to, že třináctiletá Theodora náhodou zjistí, že ten starý obraz, co mají doma, není asi jen tak ledajaký obraz – ve skutečnosti je pod jednou vrstou barvy ještě druhý obraz a to obraz samotného Rafaela (to byl malíř děcka, né ta želva z Želv ninja). Jenže, co když dědeček ten obraz ukradl? A co teď s ním? Theodora to samozřejmě musí všechno vypátrat a je to jízda od začátku do konce. Prý je to jako Šifra mistra Leonarda (to taky nebyla želva!) ale pro děti, což já nemůžu posoudit, protože do beletrie mě zatím ještě nepustí, že jsem prý moc malý na takové knížky.
Antonín Zhoř: Učedník kouzelníka čáryfuka
Čáryfuk je legenda! Tak o dvě třídy výš než Rumburak. O tom se hádat snad nebudeme ne? V téhle knížce jsou navíc dvě pohádky. Ta první je o Čáryfukovi, který má učně Bonifáce. Toho naučí všechna kouzla, a pak se náramně diví, že Bonifác je používá, aby na světě bylo dobro a né zlo. A ta druhá pohádka, ta je o Dorotce, kterou kouzelník Šabršulíno (?) převleče za kluka a donutí ji dělat plavčíka (??). Jenže Dorka není žádná hloupá holka a všechno zvládne. Já, abych pravdu řekl, jsem si tuhle knížku užil, klasika je klasika! Ale hlavně jsem si ji přečetl hned, jak přišla, protože je to krásné nové vydání s ilustracemi Josefa Lady. A Josef Lada byl frajer!
Fišerová/Morkes: Na orlích křídlech
Já na ceny moc nejsem, ale jak na knížce vidím Vítěz v literární soutěži nakladatelství Albatros o nejlepší původní dobrodružný příběh pro děti 2013, tak si to přečtu stůj co stůj, protože ti dospělí asi ví moc dobře, proč tu knížku zvolili, že jo. Přece nejsou úplné leča. Občas se seknou. To jo. Ale tentokrát se nesekli – Na orlích křídlech je parádní a hodně mi připomínala staré dobré Rychlý šípy! V tomhle příběhu je ale míň tajemna a víc dobrodružství (a to je jen dobře) – jde tu totiž o to, že Tomáš a spol se dostanou na stopu pašeráků vzácného ptactva. A to samozřejmě nenechají jen tak. Plus musí Tomáš ještě řešit, jestli se skamarádí se svým tátou a taky, jestli se mu náhodou nelíbí Veronika. Kdyby se zeptal mě, tak bych mu jasně řekl, že na Veroniku má času dost a ať si raději najde nějakou knížku. Knížky totiž nikdy neotravují, holky jo!
Jan Vladislav: ProPánaKrále!
A tahle je moje oblíbená! Je tady totiž třicet strašidelných pohádek, takže vám ta knížka vydrží celý měsíc! A pak ji můžete začít číst dětem od začátku, protože se vůbec neomrzí. Ale vážně – těch třicet strašidelných pohádek je příjemná změna oproti klasikám. Jsou napínavé, ale pořád se drží v mezích – což ocení maminky, které se bojí, že by se nějaké děti mohly bát až až. A ještě je na té knížce něco dobrého – jsou to pohádky z ciziny! Z Anglie, Francie, Itálie, Tramtárie a dalších zemí.
Vlado Ríša: Stříbrný paprsek
Ani nevíte, jakou mám radost, že ještě pořád existují pohádky, ve kterých nejsou žádní upíři a zombie a tak. Teď to ti spisovatelé cpou všude, to by se jeden zbláznil. Proto mi taky velkou radost udělal Vlado Ríša, jeho Stříbrný paprsek je totiž kouzelná pohádka se vším všudy. Míchá pohádkový svět a svět dětí a o nějakém Voldemortovi tu není ani slovo. Ani o hobitech. Ti jsou už taky všude, na ty jsem úplně zapomněl (protože jsou malí). Vlado Ríša to navíc napsal všechno moc hezky, což není divu, protože ten pán vyhrál víc cen za science-fiction romány než kolik jsem schopný si zapamatovat. No ale zpátky k té knize – jsou tu dvě prvňačky, jeden předškolák, namalovaná želva a ztracené hříbě. Já já jsem už trochu větší frajer, ale jestli máte doma tak šestileté prcky, je to vyloženě pro ně.
Böhm/Buddeus: Hlava v hlavě
No že já to úplně vypustil! Tohle jsem měl doporučit jako první! Hlava v hlavě je letos nominovaná na Magnesii Literu v kategorii dětských knih a jestli to nedostane, tak já tam snad půjdu protestovat. Hlava v hlavě je první česká hlavopedie a najdete v ní všechno, co o hlavě potřebujete vědět. Takových informací, že se z toho možná vaše děti zblázní! Navíc je to udělané neskutečně hravě – dokonce tu nad tím občas znale zakývou hlavou i nějací dospělí v kvádrech.
V Hlavě v hlavě najdete plakáty Hlavozemě, přepůlené stránky, kdy na jedné polovině je helma nebo maska a na druhé člověk, najdete tu informace o tom, jak hlava funguje a jak se učit – a to všechno ještě tak vtipně namalované! Já si to jdu přečíst asi zase znovu. Sice to není pohádka, ale je to nejchytřejší knížka, jakou tu teď máme. Myslím.
Eva Prchalová: Cesta svatým Vít-ahem
Tohle už je poslední, vážně. Už nemůžu psát. Musím taky někdy číst. Cesta svatým Vít-ahem je taky nominovaná na Magnesii Literu, takže to taky asi bude dobrá knížka. A taky že je! To vím, protože jsem ji už četl. Kniha pojednává o dvou bratrech, kteří se neustále mlátí (no a co by asi jiného měli dělat, že jo) a tak představa letních prázdnin už dopředu drnká na nervy jejich rodičům. Jenže není se čeho bát – kluci totiž objeví sv. vít-ah – jednoho dne totiž jejich obyčejný domovní výtah nezastaví a pokračuje svoji cestu dál, níž a níž, dokud nedojede do magického světa, ve kterém se právě shodou okolností nachází svatý Vít, patron Čech a Moravy. Tuhle knížku bych vám doporučil, maminky, když chcete nějaký klasický příběh pro dva mladé caparty, co pořád otravují a nemají žádný zájem o dějepis – tohle by je mohlo zabavit a taky něco osvětlit!
Tak. A finiš. Víc už psát nebudu. Teď si jdu číst a abych pravdu řekl, už se nemůžu dočkat. Za tenhle článek se mi totiž na brýlích aktivovala další superschopnost – teď mám v obroučkách antivlasový magnet, tzv. Antivlasák, který mi drží vlasy nahoře, když čtu v leže na břiše. A to je paráda jak hrom. Čus, adijé, arivederčí!
Váš Neoš
Napsat komentář