Literární mág a autor světového bestselleru Alchymista Paulo Coelho přichází s novinkou Lukostřelec, která je (podobně jako jeho další díla) nevelká rozsahem, ale o to větší myšlenkami. O svou životní moudrost se tu dělí Tecuja, starý lukostřelec, který je ctižádostivým mladíkem vyzván k poměření sil. Přečtěte si rozhovor s Paulem Coelhem, který při této příležitosti vyšel v Magazínu LUXOR.
Vy sám jste lukostřelec – co vás k tomuto sportu přivedlo?
Jako mladému se mi zdál velice elegantní. Slíbil jsem si: Jednoho dne se to naučím. Později jsem se přestěhoval do Pyrenejí, měl jsem tam malý domek, a někoho jsem tam potkal. Ten člověk mě začal učit, jak funguje luk a šípy, a ukázal mi základy lukostřelby. Spočívá to v přechodu od extrémního napětí k naprostému uvolnění přesně ve chvíli, kdy vypustíte šíp. A opravdu se jedná o elegantní sport, protože bez dobrého postoje se střílet nedá. Člověk se musí naučit, jak se soustředit, a taky že byste to neměli dělat prostě proto, že si chcete zacvičit, ale vyloženě protože je to něco, čemu se chcete věnovat. A tak jsem se to naučil.
Jaký vliv měla vaše zkušenost s lukostřelbou na psaní této knihy?
Jistým způsobem to byl rozbor mojí zkušenosti. A pochopitelně jsem potřeboval nějaký rámec, příběh. Při čtení se postupně dozvídáte všechno, co jsem se dozvěděl já, vše, co jsem potřeboval. Když vystřelíte šíp, nejde jen o to, zasáhnout terč – ve skutečnosti se musíte snažit pohlédnout na svět skrze luk. V onom okamžiku naprostého napětí předtím, než vypustíte šíp, jste s lukem propojeni. Jestli šíp zasáhne cíl, nebo ne, je zcela irelevantní. Jde o to, stát se lukem, šípem i samotným terčem.
Vedla vás k napsání Lukostřelce nějaká konkrétní zkušenost?
Jednoho dne jsem seděl ve svém domku v Pyrenejích a přemítal jsem, jak je lukostřelba neuvěřitelná, a rozhodl jsem se o své zkušenosti napsat knihu. Chtěl jsem si to sepsat aspoň pro sebe, abych si ji mohl přečíst nebo zkrátka jistým způsobem zhutnit to, co jsem vnímal. Snažil jsem se naučit sám sebe to, co jsem si osvojil instinktivně. Občas si prostě musíte sednout a pochopit, co že jste se to zrovna naučili. A já při tom napsal tu knihu, kterou nyní držíte v ruce.
Jaký vliv podle vás měla na vaše knihy, a obzvlášť na tuto konkrétní, vaše pouť do Santiaga de Compostela?
Při té pouti jde o toto: znáte cíl své cesty a putujete k němu. Hodně mě to ovlivnilo v tom smyslu, že jsem věděl, že se musím soustředit na jedinou věc a posunout se kupředu.
Lukostřelec nabízí jednoduchý návod na dobře prožitý život. Myslíte si, že bajka nebo alegorie je nejefektivnější způsob, jak předat dál ony klíčové pravdy o životě?
(Smích) Život je vlastně jednoduchý. Jenom si ho dost komplikujeme. A bajka nebo alegorie promlouvá k našim skrytým já. Esenci života se naučíte, když si všímáte prostých věcí ve svém okolí. O to v Lukostřelci v podstatě jde. Teď myslím všechno od přátelství a dál: důležitost luku, důležitost soustředění. Vzato kolem a kolem, takový je život. Když ho žijete naplno, učíte se.
Měl jste někdy takového učitele jako Tecuju? Pokud ano, jakou nauku vám předal?
Ne v onom metaforickém smyslu, jejž užívám v knize. Měl jsem učitele v tom smyslu, že mě naučil základy střílení a abych si neublížil. Jsem mu velice vděčný, protože to on mě naučil to, co vím. Ale nakonec je to přesně tak, jak jsem říkal: učíte se tím, že něco děláte. Něco, co milujete. Takže ve skutečnosti učitele nepotřebujete – jen musíte podniknout jisté kroky. A jakmile to uděláte, posunete se kupředu, a tak pořád dokola, až si to jednoho dne nejen zautomatizujete, ale vštípíte si to do podvědomí a už to jede.
Když dáváte rady mladším spisovatelům, snažíte se řídit Tecujovým příkladem?
Já žádné rady mladším spisovatelům nerozdávám. Proč bych zrovna já měl někomu radit? Pochopitelně mě neustále zvou, abych někde přednášel, ale nikdy jsem takovou nabídku nepřijal, protože nemám, co bych učil. Myslím, že psaní je zkušenost sama o sobě.
Můžete nám prozradit, co vaše psaní ovlivnilo z duchovního a náboženského hlediska? Jaký máte pocit z toho, že Alchymistu mnoho čtenářů bere jako takového spirituálního průvodce? A myslíte, že by se něco podobného mohlo stát i s Lukostřelcem?
Pochopitelně doufám, že jednotlivé kroky, které jsou popsány v Lukostřelci, lidem připomenou onu cestu z Alchymisty. Ale samozřejmě se jedná o odlišné knihy. Alchymista je kniha o pouti, a přestože je tomu tak i v případě Lukostřelce, doufám, že čtenáři ho budou vnímat jako něco, s jehož pomocí se mohou naučit samotné základy života. Vážně v to doufám.
A co byste rád, aby si čtenáři z Lukostřelce odnesli?
Je nemožné říct, v co ten či onen doufá, protože každý čtenář prožívá knihu jiným způsobem. Čtenáři mých knih mi často píšou a občas si všimnou něčeho, co mi uniklo, a svěří se mi s tím. Takové dopisy čtu moc rád, protože se z nich učím. Učím se spolu s nimi, dozvídám se o sobě nové věci.
Paulo Coelho je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů dnešní doby, své knihy vydal ve více než 170 zemích v překladu do 88 jazyků, jejich náklad přesáhl 320 milionů výtisků. Coby nejpřekládanější autor světa je zapsán do Guinnessovy knihy rekordů. V roce 2007 byl organizací OSN poctěn prestižním titulem Posel míru.
Tento rozhovor byl s laskavým svolením agentů přetištěn v Magazínu LUXOR. Autorem fotografií je Philippe Cabidoche. Ilustrace pocházejí z českého vydání knihy Lukostřelec nakladatelství Argo a jejich autorkou je Andrea Tachezy.
O knize Lukostřelec:
Nová kniha světoznámého brazilského autora, kterého proslavil především román Alchymista, vypráví příběh o moudrosti stáří a o naplněném životě. Tecuja je vynikající lukostřelec, z veřejného života se ale už stáhl a na stáří žije v odlehlém údolí. Když ho však vyhledá jiný, ctižádostivý lukostřelec, který s ním chce změřit síly, Tecuja jeho výzvu přijme. Zároveň zkušenosti, jež během života nasbíral, předává mladičkému vesnickému chlapci, v jehož rozbouřené mysli vyvstává mnoho otázek. Tecuja mladíka učí, jak vést smysluplný život, a to v duchu učení kjúdo, „cesty luku“, které vzniklo v Japonsku na základě tradičního umění lukostřelby pod vlivem zenového buddhismu.
Napsat komentář