Svým drásavým románem Malý život autorka Hanya Yanagihara zlomila srdce mnoha čtenářů – tragického, ale nesmírně čtivého příběhu se po světě prodalo více než 2,5 milionu výtisků. Po dlouhých sedmi letech čekání konečně přichází s novinkou – je tu dystopický román Do ráje! Na více než 600 stránkách v něm rozvíjí tři příběhy, zasazené do alternativní historie i budoucnosti. Než dorazí na pulty knihkupectví, přečtěte si krátkou ukázku.
„Dostal jsem pro tebe nabídku k sňatku,“ oznámil nakonec dědeček do ticha. „Dobrá rodina – Griffithovi z Nantucketu. Začali samozřejmě jako stavitelé lodí, ale teď mají vlastni flotilu a také malý, avšak výnosný obchod s kožešinami. Ten džentlmen se jmenuje křestním jménem Charles, je vdovec. Jeho sestra – rovněž vdova – bydlí s ním a společně vychovávají její tři syny. Během obchodní sezony pobývá Charles na ostrově a zimy tráví na Cape Codu.
Tu rodinu osobně neznám, ale je velmi vážená – hodně se zapojuje do místní správy a bratr pana Griffitha, který s ním a se sestrou spolupracuje v obchodě, je předsedou obchodní komory. Mají ještě jednoho sourozence, sestru, která žije na Severu. Pan Griffith je nejstarší, rodiče jsou dosud naživu – firmu založili jeho prarodiče z matčiny strany.
Nabídku poslali Frances, prostřednictvím svého právníka.“
Připadalo mu, že by měl něco říct. „Jak starý je ten džentlmen?“
Dědeček si odkašlal. „Je mu jednačtyřicet,“ připustil zdráhavě.
„Jednačtyřicet!“ zvolal David důrazněji, než zamýšlel. „Omlouvám se,“ řekl vzápětí. „Ale jednačtyřicet! Vždyť je to stařec!“
Nad tím se dědeček pousmál. „Ne tak úplně,“ podotkl. „Ne z mého hlediska. A většina zbytku světa by to taky tak nevnímala. Ale ano, je starší. Přinejmenším starší než ty.“ A potom, když David nic neříkal:
„Dítě, víš přece, že nechci, aby sis vzal někoho, o koho nestojíš. Ale o tomhle jsme spolu už mluvili, je to něco, o co jsi projevil zájem, jinak bych se tou nabídkou vůbec nezabýval. Mám Frances sdělit, že odmítáš? Nebo bys stál o schůzku?“
„Připadá mi, že ti začínám být na obtíž,“ zamumlal nakonec David.
„Ne,“ prohlásil dědeček. „Nejsi na obtíž. Jak jsem řekl, žádné moje vnouče nemusí vstoupit do manželství, pokud si to nepřeje. Ale myslím, že bys to mohl zvážit. Nemusíme Frances odpovědět okamžitě.“
Seděli mlčky. Je pravda, že už uběhlo mnoho měsíců – rok, možná i víc – od chvíle, kdy dostal naposledy nějakou nabídku k sňatku, nebo třeba někdo jen projevil zájem, ačkoli netušil, zda je to tím, že poslední dva návrhy odmítl tak rychle a tak lhostejně, nebo protože se ve společnosti nakonec roznesla zvěst o jeho epizodách, které se s dědečkem tak pečlivě snažili tajit. Pravda, představa sňatku ho do jisté míry děsila, ale není stejnou měrou znepokojivé, že tato poslední nabídka přišla od rodiny, kterou neznají? Ano, dotyčný má nepochybně přiměřené jmění a postavení – Frances by se o tom neopovážila dědečkovi zmínit, kdyby tomu tak nebylo –, ale rovněž to znamenalo, že ti dva, dědeček a Frances, usoudili, že se nyní musejí zabývat i návrhy, které nepřicházejí z okruhu lidi, s nimiž se Binghamovi znají a stýkají, tedy mimo těch zhruba padesát rodin, jež vybudovaly Svobodné státy a mezi nimiž nejen on a jeho sourozenci, ale i jejich rodiče a před nimi dědeček strávili celý život. Právě do této malé komunity patřili Peter i Eliza, ale nyní bylo zjevné, že nejstarší dědic Binghamových, pokud se vůbec ožení, bude muset nalézt partnera mimo tento zlatý kruh, bude muset hledat v jiné skupině lidí. Binghamovi nebyli přezíraví, nikoho nevylučovali, nepatřili k lidem, kteří se nestýkají s obchodníky a kupci, s těmi, kteří začínali svůj život v této zemi jako jeden druh lidí a skrze píli a chytrost se stali někým jiným. Peterova rodina taková byla, ale oni ne. A přesto nedokázal setřást pocit, že zklamal, že odkaz, který se jeho předkové tak tvrdě snažili vybudovat, byl skrze jeho osobu jaksi umenšen.
Nicméně také cítil, navzdory dědečkovým slovům, že by nebylo dobře ten návrh okamžitě odmítnout: ze své současné situace mohl vinit pouze sám sebe, a jak jasně dokazovala nabídka Griffithových, nemá neomezené možnosti, navzdory svému jménu a dědečkovým penězům.
A tak dědečkovi řekl, že se schůzkou souhlasí, a dědeček – s výrazem, který nemohl znamenat nic jiného než chabě zamaskovaný projev úlevy – odpověděl, že to Frances okamžitě sdělí.
Anotace knihy Do ráje:
Spisovatelka ve svém novém románu předkládá tři alternativní verze Ameriky. Děj roku 1893 nás zavádí do Svobodných států, části Ameriky, která se po občanské válce osamostatnila. Zde jsou uznávané a běžné stejnopohlavní svazky, a tak v tom Davidovi nikdo nebrání. Dědeček by mu ale rád dohodil ovdovělého Charlese, zatímco Davida okouzlil chudý učitel hudby. V příběhu z roku 1993 vystupuje další hrdina David, mladý koncipient havajského původu, jenž udržuje tajný poměr se svým o dost starším a výše postaveným kolegou v právnické firmě. A konečně v roce 2093 se odehrává třetí, pandemická část románu. Jejím protagonistou je vědec Charles, který se svým manželem Nathanielem a synem Davidem odejdou z rodné Havaje do USA za lepší pracovní nabídkou.
Napsat komentář