O čem mluvím, když mluvím o běhání

Haruki Murakami běhá již pětadvacet let – každý den deset kilometrů, každý rok maraton. Titul knihy je variací na povídkovou sbírku O čem mluvím, když mluvím o lásce Raymonda Carvera. Kniha memoárů rozhodně zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať. V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův „diář“ čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku. Murakami otevřeně hovoří o fyzické i psychické bolesti, o stárnutí, o tématech, která se mu honí hlavou, když běhá a poslouchá hudbu. Vzpomíná na své literární začátky, na rozhodnutí psát, na první knihu a na první úspěchy... Úvahy posléze směřují ke všeobecnější rovině, o spisovatelství jako takovém: Dnešní doba už tolik nepřeje romantickým, rozervaným týpkům, kteří čas od času napíšou skvělou knihu – doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Ostatně přísný režim, cílevědomost a skvělá kondice bývají totožné u byznysmenů i u spisovatelů. Haruki Murakami je toho důkazem.