Vlaštovčí kopec

Příběh nás zavede do nezvyklého prostředí terpentýnářských pracovních táborů v Georgii kolem roku 1932. V táborech na sběr pryskyřice žijí dělníci v drsných podmínkách. Jiná práce však není, tak muži berou za vděk čímkoliv. Tři hlavní hrdinové budou muset prožít spoustu špatného, než se rozhodnou, že jim útěk zachrání život. Od začátku je kniha překvapivě docela drsná. Místy šokující. Smutné příběhy, nelehké lidské osudy, člověk se musel opravdu snažit, aby přežil. V době hospodářské krize v Americe to bylo těžké opravdu pro všechny. Moc mě bavilo, pro mě nové téma, sběr pryskyřice z borovic. Jakým způsobem to probíhá, kdo jej může dělat. Práce náročná, špatně ohodnocená a mnohdy i nebezpečná. Ve chvíli, kdy přijde v knize jedna zápletka, kterou obecně v příbězích nemám moc ráda, mě to přestalo bavit a měla jsem problém knihu dočíst. Začátek knihy – těžké lidské osudy – bylo to skvěle popsáno, mělo to spád, bavilo mě to. Prostřední část knihy byla zdlouhavá, občas nějaká akce. Poslední třetina knihy byla v podstatě už jen červená knihovna se spoustou náhod. Pro mě kniha, která měla potenciál, ale bohužel, mě zklamala. Možná, kdybych k ní přistupovala jako k romantické knize, tak by mě mohla mile překvapit, čemu všemu se věnovala, ale já očekávala, jak se na obálce píše: „Drsný příběh z drsného prostředí a drsných časů.“ To jsem bohužel nedostala.

Tušila jsem, že tohle nebude sluníčkové čtení. Ale i přes to tísnivé téma se mi četla skvěle, opravdu jsem ji hltala a stránky otáčela kosmickou rychlostí. I když se jedná o historickou fikci, příběh je asi víceméně celý smyšlený, tak i přesto mě zasáhl neskutečně. Nespravedlnost na ženách, rasismus, ponižování a jiné zvěrstva, které se děly za hospodářské krize v USA. I já jsem byla jedna z těch, která chtěla číst tuto knihu především na základě obálky a jsem za to moc ráda, že jsem si ji přečetla. Děj je rozdělen do tří částí, kde se vždy střídá po kapitole pohled vdovy Rae Lynn a proutníka Dela, každý dostal svůj prostor ve své kapitole, a tohle moc kvituji. Úžasně se ti dva doplňovali a neměla jsem tudíž šanci se vůbec v ději ztratit. Autorka to velmi dobře vymyslela. První části jsme se seznámili s osudy hlavních postav. V další části jsme se dostali do pracovního tábora na Vlaštovčím kopci, ve kterém se těží smola, terpentýn a pryskyřice. V této části příběhu jsem byla v jednu chvíli úplně v tranzu, ani jsem nedýchala, jak jsem měla svírání na srdci z té tíživé atmosféry, byla jsem tak moc ponořená do děje, že jsem měla pocit, jako by se to dělo mně. A nakonec třešnička na dortu, trošku té romantiky taky nesmí chybět. Moc doporučuji k přečtení, úžasná čtivá záležitost a ještě si rozšíříte obzory o nové znalosti.