Případ ztracené kočky

Být novinářem v zapomenutém městě vyžaduje velkou dávku fantazie, přeci jen není tak snadné dokola zajímavě popisovat, jak chcípnul pes. Náš hrdina však nemá o nápady nouzi, jinak by nemohl být krom novináře také spisovatelem, básníkem, hercem, učitelem a v neposlední řadě detektivem. A přes tvůrčí práci má dost času také na svéráznou rodinu a činorodé kamarády. Skoro by se chtělo napsat, že kniha navazuje na nejlepší české klasiky, ale je natolik originální, že navazuje jen sama na sebe.

Názory prvních čtenářů

Měl jsem ničím nepodloženou představu, že to bude nudný, a už si v duchu představoval, jak ti to budu nějak opatrně naznačovat, ale ty obavy se rychle rozplynuly, protože mi to přijde fakt čtivý a zábavný.

Připomíná mi to Tři muže ve člunu, klasiku anglickýho humoru, přičemž mi přijde, že to tvoje se líp čte a jsou tam lepší vtipy.

Mám pocit, že některé části by vyzněly líp v mluveném projevu, takže si to v duchu čtu s dikcí Miloslava Šimka.

Čte se to fajn. Kdybych dělala šéfredaktorku časopisu Naše rodina, tak bych to tam hned zařadila.

Humoru není nikdy dost a tyhle povídky mi připomněly Jirotkova Saturnina, při korektuře jsem se řehtala jako u Bočkovy Aristokratky.