Ohromní optimisti

Citlivý román Rebeccy Makkai pojednávající o osudech skupiny přátel na pozadí Chicaga během jedné z nejtragičtějších kapitol moderních dějin. Počátkem 80. let se Spojenými státy začíná šířit epidemie AIDS. Veřejnost ví o existenci nové nemoci jen málo, navíc je její výskyt opředen strachem a předsudky. Yale Tishman je mladý ředitel rozvoje umělecké galerie, udržuje stálý vztah a zasněně přemýšlí o koupi domu. Zároveň se vyrovnává se smrtí kamaráda Nica a uvědoměním, že neléčitelná nemoc proniká do jeho nejbližších kruhů. Každodenní radosti i strasti se prolínají s nejistotou a bezvýchodností. O několik desetiletí později Nicova sestra Fiona v Paříži pátrá po své dceři, která se podle všeho přidala k sektě. Při odkrývání pravdy se ukazují i hluboké stopy minulosti. Dvě střídající se časové linky vypráví příběh o důležitosti zvolené rodiny a komunity, boji navzdory pravděpodobnosti a jedné ztracené generaci, kterou společnost dlouho opomíjela, ale nejbližší nezapomněli nikdy. I přes těžké téma není román jen o bolesti. Rebecca Makkai ukazuje, že humor, lásku a naději nacházíme i v těch nejtěžších chvílích. Postavy v knize mi evokují jedno slovo: lidskost. Při popisech veřejných a politických postojů či zdravotnického přístupu autorka čerpá ze zachovaných zdrojů, takže navíc přibližuje situaci realitě a pomáhá vytvořit představu o tom, jak se s lidmi s AIDS zacházelo. Neopírá se o tragédii a trauma pro efekt. Naopak, příběh působí uzemněně a autenticky. Ohromní optimisti jsou silným a dlouho doznívajícím dílem, které doporučuji čtenářům současné společenské literatury. České vydání má moc pěkný překlad.

Rok 1985. Chicago. Yale pracuje pro galerii a podaří se mu sehnat velice cennou sbírku. Ale radovat se nemůže, neboť se kolem něj šíří epidemie AIDS a jeho nejbližší přátelé umírají. Rok 2015. Paříž. Fiona vyráží hledat svou ztracenou dceru, která se před lety přidala k sektě. Kromě toho potkává dávného přítele a díky němu se konečně vyrovnává s tím, jak krize AIDS ovlivnila její život. Uf. Tohle byl krásný a silný příběh. Ale taky smutný a bolavý! Hned v první kapitole nás autorka hodí do vody. A plav. Máme tu pohřeb, spoustu jmen, spoustu lidí a čtenář si postupně třídí kdo je kdo, kdo s kým je nebo byl a co je vlastně tohle celé za partičku. Ale vážně stačí první kapitola a máte jasno a pak už si jen užíváte příběh. Příběh vskutku zajímavý. Obě jeho linky. Epidemie AIDS v osmdesátých letech v Americe. Sledujeme tu, jak probíhala, jak jí vnímali uprostřed gay komunity. A na druhé straně pak ti, kteří se na homosexualitu koukali skrz prsty a s opovržením. Příběh ze současnosti mě také hodně bavil. Téma sekty a vztahy mezi matkou a dcerou. Kromě toho současná témata, která hýbala světem na pozadí osobních příběhů. V knize mi bylo dobře, i když smutně. Yaleho i Fionu jsem si okamžitě zamilovala a našla jsem se v nich. Chápala jsem jejich pocity, byla jsem s nimi zraněná, chtěla jsem jim pomoci… Je to kniha o lásce, přátelství i zradě. Celý příběh na mě působil hodně reálně a opravdově. Komu se líbil Malý život, Ohromné optimisty nutně potřebuje. Oproti Malému životu je tato kniha lehčí a dostupnější. Myslím, že do knihy občas jen tak nakouknu, aby se mi po mých nových přátelích tolik nestýskalo…