Oblast 1

Ačkoliv tento žánr běžně nevyhledávám, musím říct, že jsem si čtení opravdu užila a s napětím hltala každou stránku. Zpočátku jsem měla trochu obavy z případných popisů násilí, které mi v knihách nejsou příliš příjemné. Velmi jsem proto ocenila, že autorka dokázala i náročnější situace vykreslit citlivě, bez zbytečně explicitních detailů, a přitom ponechala dostatek prostoru čtenářově představivosti. Každý si tak dokáže domyslet, co se v danou chvíli odehrává, aniž by příběh ztrácel na své intenzitě či působivosti. Z psychologického hlediska mě kniha nesmírně zaujala. Její téma člověka přiměje k hlubšímu zamyšlení nad lidskou podstatou, našimi instinkty a pudovostí. Právě tento psychologický rozměr dodává celému příběhu další hloubku a nechává v člověku spoustu otázek i po dočtení. Příběh měl podle mě vše, co má správný příběh mít. Byl silný, propracovaný, psychologicky zajímavý a především nepředvídatelný. Nic mi v něm nechybělo ani nepřebývalo. Po dlouhé době se mi navíc dostala do rukou kniha, u které jsem skutečně nedokázala odhadnout, jakým směrem se bude děj ubírat, natož jak celý příběh skončí. A právě to pro mě bylo jedním z největších zážitků. Tuto knihu s radostí zařazuji na svou poličku oblíbených knih, a to nejen díky jejímu poutavému ději, ale také díky silné myšlence, kterou v sobě nese. Je to skutečně skvělý dystopický román, který ve mně ještě dlouho zůstane.

Kniha je skvělá. Jedním dechem čtená.

-Věř, že nám nedělá radost tě trestat... ...nenuť nás používat tyto prostředky více, než je nutné, jelikož tím netrestáš jen sebe, ale ubližuješ i nám.- Příběh nás zavede do roku 2279. Kdy se celá civilizace vzpamatovává z katastrofické války. Potkáváme se s Leou, které nový svět rozdal hodně špatné karty. Kniha je rozdělena na dvě části. V první části máme pohled Lei. Kdy jsme s ní v dětském nápravném zařízení. Zažíváme hrůzy vznešené snahy o nápravu delikventů. Pro blaho nové civilizace. V druhé části dostaneme pár nových postav, rozšíření dějové linky. Přechody mezi jednotlivými postavami jsou rychlé, hladké. Nikde žádná zbytečná omáčka. Děj stále plyne, hlavní hrdinka nemá chvilku klidu. A my můžeme s vyděšeným výrazem zjišťovat, jak tenká hranice je mezi utopií a dystopií. A když už si myslíte, že Lea našla zasloužené, klidné misto, kde by se mohla pozvolna uzdravit po prožitých hrůzách - autorka nám poodhalí možnou hrozbu, která by to mohla vše zničit. Rázem máte další důvod knihu neodložit. Lea. Co o ní říct. Dostala se na místo, kam nepatřila. Kde se tresty vyměřovali podle momentální nálady dozorců. Kde naoko vládla ta správná pravidla. Kde se překrucováním pravidel stávala z těch, kteří měli dohlížet a pomáhat bezcitná hova*a. Udržela si sílu, naději. Ikdyž byly chvíle, kdy se smrt zdála jako vysvobození. Nakonec ale bojovala. Zvládla se dostat do Oblasti 1. Utopie vytvořené snílkem, který chtěl, aby bylo všem lidem dobře. Aby byli všichni spokojení. Ale takhle společnost nefunguje a on si toho byl moc dobře vědom. Neomezená moc nad lidmi. Žádný jedinec a takovou mocí není schopný vést lidi s čistým štítem. Lidstvo samo o sobě není schopné žít v utopii. 'Dobro nemůže existovat bez zla a naopak.' Autorka nám krásně ukázala, že i ti lidé, co si myslí že mají morální zásady, co jsou ti „hodní" upřednostní své blaho před pomocí nevinnému. Zároveň ale že i ti „zlí" v sobě můžou mít kousek dobra, ikdyž je jejich pomoc podmíněna.