Měsíční čarodějky - Vlci zvěrokruhu

Za mě nejslabší díl.

Zatím nejslabší díl

Tato kniha je předposlední je plná napínavého dobrodružství. A je v ní dost pikantních kapitol. Je založena na všech 13 znamení zvěrokruhu. O čemž jsem neměla tušení dokud jsem si jí nedočetla.

Na pokračování této série jsem byla zvědavá, protože kdo četl Osudové pouto, tak ví, co bylo na konci a předpokládám, že byl také zvědavý, jak to bude pokračovat. Je tu objasněno pár věcí, nad kterými čtenáři mohli dumat – například: Kdo je matka Ayly? Proč je její vlk bílý? Jak to, že vlci smečky Hadonoše se umí proměnit už jako malí? A tak dále. Začátek knihy byl zajímavý díky Lunateře, místu, kde jsme se ocitli spolu s Aylou a různým informacím, které se dozvíme o Slunečních čarodějkách a o tom, co dělají. Ayla díky měsíčním čarodějkám víc porozumí své moci, naučí se ji lépe ovládat. Má velkou motivaci, proč potřebuje zesílit, a tou je Kaden a to, co se mu přihodilo během boje. Vztah Ayly a Kadena je pořád vášnivý, přestože se postupně v něm objevují trhliny díky okolnostem. Všem je jasné, že do toho, co je čeká, nemohou jít sami, že potřebují spojence. Jenže přidá se k nim někdo? Uvěří ostatní smečky, že o Slunečních čarodějkách mluví pravdu? Kdo mě tu překvapil, tak byl Jordan. To se těším, až zjistím, jak se to s ním vyvine dál. Přes všechny nové informace, postavy, situace mám dojem, že tento díl je slabší než ty předchozí. Tak nějak akce byla hlavně v první části a pak na konci, uprostřed se sem tam něco málo stalo. Bylo to takové natahované, čekala jsem asi trochu víc. Co se týče konce, tak dobrá zpráva je, že tady není takový zvrat jako byl v minulých dílech, takže čekání na další díl bude snazší. A že další si určitě přečtu, chci vědět, co bude dál.