Šel jsem dolů po Krymské a spatřil verš

Nejdřív mi byl sympatický civilní tón a přímočarost sdělení. Pak mi ale často přišlo, že jde většinou jen o miniatury zachycující nějaký moment bez jakéhokoliv přesahu, hloubky, čehokoliv, a když se to zvrhne ve strejcovité kritizování všeho, co autor nechápe nebo co jde mimo něj, od jeho pocitu vlastní atraktivity, když se opije, přes ekologické aktivisty lepící se na obrazy po odpor ke komunismu, mobilům, turistům, turistům na koloběžkách, sociálním sítím a tak dále, naprosto to pro mě ztrácí svou prvoplánovitostí a povrchností jakoukoliv zajímavost, završenou už spíš boomersky trapným výkřikem "Táhněte se všema transgenderama a raw-vegan dortíkama do prdele!". Autor k daným tématům, která povrchně zmiňuje, neříká nic zajímavého, nového, jakéhokoliv (vlastně vůbec nic, jen že mu vadí).