Vyhasínání mozku Martina Kleina

Svědectví člověka, kterému ve stáří postupně zhasíná mozek. Od prvních náhlých příznaků, téměř roztomilé zapomnětlivosti, až k chaotickým koncům, kdy už mozek vnímá z reality jen jakési záblesky a nemocný je zcela odkázán na péči svého okolí. Ale není to příběh jen o chátrání. Jde tu také o partnerskou lásku. O pevné pouto dlouhotrvajícího manželství. Kniha vyšla v Nizozemí poprvé v roce 1984 a od té doby má už za sebou neuvěřitelných padesát vydání. Byla zfilmována i převedena na divadelní jeviště. Je to kniha, která učila a učí lépe chápat stáří jeho obtíže. Nizozemský spisovatel J. Bernlef (1937–2012), původním jménem Hendrich Jan Marsman, byl komplexní literární talent. Psal poezii, byl známým literárním kritikem, zabýval se jazzem. Román, který vyšel česky pod názvem Vyhasínání mozku Martina Kleina, ho proslavil. Ztrátě paměti a identity, zapomínání, tragice ztráty a nedostatečnosti slov se z různých úhlů věnoval i ve svých dalších textech, např. Eclips (1994), Pianoman (2008) nebo Vypůjčené životy (2010).