Udělej to jako racek. Vy... se na to! - Jak jsem (téměř) přestala být milá

Zatněte tipec závislosti na harmonii! Nesnášíte konflikty a je pro vás těžké s někým nesouhlasit či vyjádřit svůj názor? Nejspíš v hloubi duše jen toužíte být oblíbení a nechcete upadnout v nemilost. Všechno to vyhýbání se hádkám a nedostatek smířlivosti ale škodí zdraví, způsobuje poruchy spánku, bolesti hlavy a celkovou nevolnost. Odmítání vstupovat do jakýchkoli konfliktů a neschopnost říct ne by se daly vykládat jako závislost na harmonii – což může být problém. Ten, kdo je příliš přívětivý, se často dostává na druhou kolej a nevytváří prostor pro vlastní potřeby. A to je z dlouhodobého hlediska vyčerpávající. V určitém okamžiku člověk pod takovým tlakem exploduje nebo se zhroutí. S pomocí psychologických rad a cvičení mohou i ti největší odmítači konfliktů udělat krok k sebevědomému nastavení mysli, kdy výměnu názorů začnou vnímat ne jako hrozbu, ale jako příležitost. Protože věřit, že mlčením se problémy vyřeší, je jako zakrývat si oči ve snaze stát se neviditelným. Nedokážu si představit, že tam venku opravdu existují lidé, kteří se rádi hádají. Kteří se ráno podívají do zrcadla a spatří nepřátelský obličej, jejž o hodinu později ukazují světu v úplně stejném stavu, a je jim úplně jedno, jestli se někomu líbí, nebo ne. KDO BY NĚCO TAKOVÉHO CHTĚL? Já ne. Chci být oblíbená. A dívat se na své okolí s vlídností. Chci reagovat klidně a vyrovnaně a procházet světem s úsměvem. Harmonie jako trvalý stav – přesně takhle si to představuju. Přesto jsou chvíle, kdy se mi z mého nezměrného nutkání vyhýbat se hádkám a neshodám chce prostě zvracet. Rozčiluje mě, že se dávám na ústup, místo abych stála široce rozkročená s rukama v bok jako Wonder Woman. Především mě unavuje, že se nechovám hezky proto, že bych chtěla, ale protože to neumím jinak. Pak se totiž hned ocitnu v dalším konfliktu. - A TO SAMA SE SEBOU.