Osm hor

Paolo Cognetti je pro mě momentálně jeden z nejoblíbenějších autorů. Jeho knihy, ač úsporné, co se počtu stránek týče, překypují něčím, co ve mě zanechává na dlouhou dobu zvláštně hezký pocit. Jeho mistrovství popisu míst je kapitola sama o sobě. Jako by na vás hory shlížely přímo ze stránek knih. Rozhodně stojí z přečtení (i pro městské lidi).

Paolo Cognetti je pro mě momentálně jeden z nejoblíbenějších autorů. Jeho knihy, ač úsporné, co se počtu stránek týče, překypují něčím, co ve mě zanechává na dlouhou dobu zvláštně hezký pocit. Jeho mistrovství popisu míst je kapitola sama o sobě. Jako by na vás hory shlížely přímo ze stránek knih. Rozhodně stojí z přečtení (i pro městské lidi).

Tento příběh byl zvláštní tím, že ho sám vyprávěl hlavní protagonista. Nejsem dost zvyklá to číst tímto vyprávěním. Na druhou stranu musím ale říct, že to bylo víc emoční, realistické a surová příroda hor byla opravdu k zamyšlení. Vůbec nevím, zda by tam plno lidí nacházelo útěchu. Já možná tak týden na dovolené a pak rychle zpět do civilizace. Dvanáctiletý Pietr přes léto se s mamkou nastěhoval do horské vesnice. Seznámil se se stejně starým klukem Brunem, který tam žil u tety a strejdy. Společně prožívali chvíle na horách, dokud se opět kvůli škole nerozdělili. Každý žil jiným životem, ale vždy v létě se opět scházeli na horách. Kamarádství drželi až do dospělosti, v horách si pak postavili společně dům a oba se tam vždy setkávali jednou za rok. U takového kamarádství nezáleží zrovna kde jste, ale je stále uloženo v srdci až do smrti. Myslím, že tento příběh právem dostal ocenění za zfilmování. Po přečtení a zkouknutí jsem opravdu dost přemýšlela nad takovým způsobem života a musím říct, že je to spíše předurčeno jedincům, kteří milují hory právě pro tu jejich syrovost přírody.