Šimonovo mlčení

S nejnovějším Vertlibovým dílem prožijeme autorovy tristní zkušenosti dítěte v izraelské škole, vtipné historky nás zavedou na vídeňskou univerzitu, na skok se vrátíme do šedesátých let 20. století v Rusku.
Román je průsečíkem řady závažných témat. Zavádí čtenáře do prostředí všedního života ruských židů v Izraeli, sleduje míru jejich integrace do nové společnosti a vazbu na Rusko, konfrontaci s arabským světem, dusnou atmosféru země, nejasnou perspektivu dalšího politického vývoje. Autorův kritický pohled na skutečnost se zaměřuje i na soudobou společnost v Rakousku, na její nepřátelské postoje k cizincům či resentimenty nacionálně-socialistické minulosti (třeba ve zmínce o Utině tetičce žijící v arizovaném bytě), což stále znovu znepokojivě zasahuje do postojů současné mladé generace. Díky svému rodinnému zázemí zná Vertlib velmi dobře i poměry v Sovětském svazu, na jeho pozadí konfrontuje život dvou přátel bojujících proti totalitní společnosti, jejichž osudy se v emigraci odvíjejí diametrálně odlišně, proti úspěšné osobní i profesní kariéře stojí drásající marnost a nenaplněnost života osoby patřící k autorovým blízkým - Vertlibova otce.

Většina Vertlibových děl je silně poznamenaná osobními zážitky, on je pak s odstupem dokáže analyzovat a podrobit nemilosrdné kritice. I v tomto románu se vyrovnává s vlastním údělem, ač zakotven v rakouské společnosti, má jeho pocit sounáležitosti rovněž výrazný přesah do Ruska a Izraele, je patrné, že je stále na cestě, vědom si svých vnitřních ambivalentních postojů.
To vše autor vyjadřuje s lehkostí rozeného vypravěče, jemuž nechybí smysl pro humor a zároveň jasnozřivý pohled a hloubavost.