Ze života peklo - Podle skutečného příběhu

Tomuto bribehu je prirozene verit! Prirorozene strhujici zazitek,ktery pomaha preklenout vlastni trampoty.Dekuji za to,ze vznikl.

dcero Lenko, chápu tvé rozhořčení nad názorem jisté Jiřiny.Jistě,v životě jsou událostii napravitelné a jak správně píšeš nenapravitelné. Zdá se,že jsi zcela zapoměla,jak jsi přišla do Mostu,tuším do druhé třídy,tedy od babičky a nevetušila jsi,že je normální si každý denb sprchovat a čistit zuby. Jistě,byla si v šoku a tvůj otčín na to dbal. Jistě víš,že tvé milující matce to bylo jedno,měla práci a budovala karieru,časem jsi se naučila i tyto normálnosti.Vychodila si základku a celkem dobře absolvovala gymnázium.Dalo by se říci,super holka,až na jednu maličkost.V 18 letech jsi od tvé "milované maminky" odešla,ale ne jen tak, odcizila si stavební spoření,tuším ve výši 30, 000,--Kč a opět si odešla k babičce,tedy se svým přítelem.Napiš zde.tedy tvé mamince,proč si to tenkrát neřešila slušným způsobem. To , že se si vrátila ke své milované nmamince bylo to koupené auto,co ti bylo přivezeno na tvojí promoci? Když si tak milovala svojí maminku, proč si jí opustila?Proč si nechala babičku plakat za vratama,když chtěla vidět kluky,proč si nezasáhla,byla si už dospělá,proč si nechala babičku trápit.Na to si odpověz sama,babička byla nejlepším člověkem v celé té vaší povedené rodině.Čest památce Slávce!

Autorsky vynikající kniha, čtenářský zážitek. Jinak všem, kteří by se mohli cítit dotčeni: každé dílo takového typu je subjektivním samohodnocením autora. Každý kdo by se mohl "najít" by se mohl cítit dotčen, protože má jiný pohled. V několik desítek let starých událostech, se těžko mohou lidé vždy shodnout. Já se ve své postavě také zcela povahově nenacházím, a přesto mě to neuráží. Svoji matku-autorku miluji a nepochybuji, že ona miluje mě. V životě každého člověka jsou napravitelné i nenapravitelné křivdy a s tím se musí každý vyrovnat. Jinak pro autorku Jiřinu Č., kterou evidentně neznám tak dobře jako ona asi zná (nebo si to myslí) historii rodiny, uvádím: Ano, skutečně jsem strávila ve svém životě velmi mnoho času u své babičky a měla jsem ji velmi ráda,a velmi zásadně přispěla k mé výchově, ale rozhodně se necítím (jak popisujete) jako dítě nějakým způsobem odložené vlastní matkou. Možná v neúplné rodině, ale vlastní matkou milována, tak to přes všechno, co se stalo, cítím dodnes.

Knihu jsem četl, dost dobré. Nějak jsem v ní ale nenašel nic o sestřenici Jiřině, viz výše. Stále čekám na její postřehy. Že by příbuzenská závist ? Nebo nenávist ??

příběh, který vás nepustí, proste bomba knižka určená jak pro lékaře, tak i pro normální čtenáře, kteři si chtěji zarelaxovat u velice napínavého děje :-)