Vlasta Javořická (1890-1979), vlastním jménem Marie Barešová, provdaná Zezulková, si svůj literární pseudonym zvolila podle hory Javořice tyčící se nad její rodnou Studenou. Byla nejmladší ze šesti dětí a od dětství byla pevně rozhodnutá stát se spisovatelkou. V jedenadvaceti se provdala a s manželem vychovávala šest dětí (pět vlastních a jednoho přijatého sirotka). Javořická začala publikovat v roce 1915. Své povídky posílala do katolických časopisů a kalendářů, nejprve regionálních, později i centrálních novin vydávaných Čs. stranou lidovou. Za první republiky vydala několik desítek románů a sbírek povídek, které se však po německé okupaci vesměs ocitly na indexu. Potýkala se také s nevolí manžela, který její psaní nikdy neocenil. Po roce 1948 mohla vydávat pouze v cizině, pro českou menšinu v USA. Až v roce 1968 vyšel na pokračování román Dva mlýny v Zemědělských novinách a v roce 1972 v časopise Naše rodina reedice románu Na faře. Potom se ale pro ni možnost vydávat opět zcela uzavřela. Její knihy začaly znovu vycházet až deset let po její smrti, po roce 1989.Dílo, jež po ní zůstalo, je v pravdě úctyhodné a čítá na 240 položek. Psala povídky, romány, ale i pohádky, básně, legendy. Je také autorkou šestidílné autobiografie.
