Půlnoční knihovna

Čtivá kniha. Kniha, kterou přečtete jedním dechem.

Hlavní postavou je Nora Seedová, která trpí silným syndromem vyhoření a depresemi. Přijde jí, že jde v jejím životě všechno tzv. z kopce a všechny včetně sebe zklamala. Proto se rozhodne svůj život ukončit. Dostane se ale do místa zvané Půlnoční knihovna, ve které se nachází knihy, které popisují všechny její možné životy, kdyby se rozhodla jinak. Postupně prochází veškerými knihami a ty je přivedou na různé místa a různé životní situace a její život se pokaždé liší od toho předchozího. Čím déle bloudí svými možnými životy, tím se i zkracuje její Kniha výčitek a dochází ji, že její život nikdy není úplně dokonalý a i rozhodnutí, co nám přijdou jako lepší nemusí vždy dopadnout tak dobře, jak jsme si původně představovali a naopak. Myslím si, že tato kniha stojí za přečtení a doporučila bych ji všem, co zrovna prožívají temnější období v jejich životě a přijde jim, podobně jako Noře, že jejich život za nic nestojí. Na rozdíl od některých jiných knih, které se zabývají psychickými problémy, je forma beletrie velmi čtivá. Zdá se mi ovšem, že jsem děj dokázala dopředu odhadnout a některé části knihy na mě tím pádem nepůsobily tak, jak autor chtěl. I přesto sem ráda, že jsem tuhle knihu četla, protože se mi její originální myšlenka „Mezi životem a smrtí stojí knihovna“ dostala na dlouhou dobu do hlavy.

Tak já si myslím, že Nora vůbec neví co od života chce. Proto se ubírá k různým možnostem a vždy co se jí přestane líbit, skončí opět v knihovně. Vždyť svůj život si utváříme sami, to co jsme , co cítíme, kam se vydáme, vždy jen sami máme na výběr a jako ona se mi zdá, že to nějak nechápala. Vlastně bych řekla, že v sobě měla prázdno, snažila se to něčím vyplnit, ale bohužel neměla čím, jelikož ji nic nebavilo, jen jako by hledala cestu nicoty. Příběh byl takovým zamyšlením nad sebou samým. Jednou mi jedna žena řekla, že mám dvě cesty, když se vydám po té cestě co mám, tak to nedopadne moc dobře. Když překonám strach a půjdu tou druhou cestou, budu se mít lépe a to se taky stalo. Dodnes musím na to myslet, že jsem měla opravdu na výběr a já to využila. (podrobnosti si nechám samozřejmě pro sebe.) Měla pravdu a to přesně i vystihuje příběh půlnoční knihovny, máme všichni na výběr. I když je to někdy zoufalé, smutné, prostě vždy se nějaká ta cesta najde, jak žít dál a naplnit život něčím, co ve vás nechá skvělý pocit, radost a štěstí, vždyť život máme jen jeden a plno možností jak ho využít.