DĚTI BAHNA

Raymond Queneau, originální experimentální francouzský prozaik, který ve svém díle sloučil racionalismus s vtipem, fantazií a poetizací každodenního života, je stále věrný svým surrealistickým počátkům. – V tomto románu (z roku 1938) zužitkoval výsledky svého mnohaletého studia literárních bláznů 19. století, kteří ho zaujali už ve 30. letech. Kdo že je to vlastně literární blázen? Člověk, jehož literární dílo se nikdy nedočkalo ohlasu u jediného dalšího jedince. Jde o satirický úmysl? Vždyť na pozadí těchto bláznů o to zřetelněji vyniknou ti druzí, kteří našli vždycky dostatečný počet obdivovatelů a následovníků, aby mohli ovlivnit chod lidských dějin a aby jejich jména neupadla v zapomenutí.